Od ruských prezidentských voleb nás dělí ještě rok a půl. Proč Chodorkovskij vystoupil zrovna teď?

Možný je vztah k nadcházejícím parlamentním volbám (tuto neděli 18. září – pozn. red.), ale skutečně hmatatelné vysvětlení toho načasování nevidím. Celá ta Chodorkovského inciativa je poněkud zvláštní, už jen kvůli reakcím navrhovaných kandidátů, kteří ani nevěděli, že na nějakém takovém seznamu jsou…

První ohlasy skutečně nebyly nadšené. Například Jelena Panfilovová (viceprezidentka Transparency International – pozn. red.) prý „málem spadla ze židle“, když o své nominaci slyšela, a navrhla „nominovat několik lidí na papeže“. Projekt ironizovali i další navržení – jako by je spojení s Chodorkovského projektem konsternovalo…

Chodorkovského problém je jeho minulost oligarchy. Představte si, že by si u nás založil stranu Viktor Kožený – žádný velký aplaus by to nevzbudilo. Chodorkovskij je v Rusku velmi neoblíbený, pohled Rusů na něj je jednoznačně negativní – a nikoli bezdůvodně.

A k té vybrané skupině lidi: to je soubor opravdu nesourodých osobností. Navíc tam figurují lidé, kteří s Chodorkovským nemají nic společného. Chodorkovskij jim teď slibuje podporu, ale je otázka, co si pod ní představuje a jaká může ve skutečnosti být.

Pravděpodobně půjde o pomoc s kampaní, nejspíš finanční - přes všechno, co se mu přihodila, není Chodorkovskij chudý. Ale že by řekl „Podporuji tohoto člověka“ a dotyčnému tím vyhrál volby? Pochybuji, že je takhle odtržený od reality.

Spíš než cokoli jiného se mi zdá, že se na sebe snaží upoutat pozornost.

S jakým cílem? Na prezidenta kandidovat nehodlá…

Ani nemůže, pravomocně ho odsoudili – to je důvod, proč na tom seznamu není ani Alexej Navalnyj. Nicméně platí, že pro Chodorkovského je Putin nepřítelem číslo jedna a dělá všechno pro to, aby jeho systém rozklížil.

Jenže ten seznam připomíná přehlídku nepravděpodobnosti, co do možnosti Putinovi úspěšně konkurovat, natož ho porazit - ať už jde o tváře ostrakizované liberální opozice jako Grigorij Javlinskij či Leo Šlosberg, nebo zdiskreditovaná jména jako Jelcinova dcera Taťána Jumaševová…

To ano. Někteří z nich, například Alexej Kudrin, hlásají liberálnější ideje, i v rámci kremelského establishmentu, což je ovšem nepasuje na notorické opozičníky, kterými jsou další jmenovaní. Jsou tam lidé, o kterých většinová ruská veřejnost skoro neví, stejně jako ti, které těžce poznamenaly politické skandály.

Třeba takovému Michailu Kasjanovovi už přezdívku „Miška dvě procenta“ už nikdo neodpáře. (Expremiér Kasjanov byl nařčen, že bral úplatky ve výši dvou procent sjednaných projektů – pozn. red.) Můžeme se bavit o tom, jestli oprávněně, nebo ne, ale faktem je, že Kasjanov stál v čele vlády, a tudíž jsou s ním korupční skandály jeho doby automaticky spjaté.

Mluvčí Kremlu (Dmitrij) Peskov o Chodorkovského projektu prohlásil, že je to seznam lidí naprosto odtržených od současné ruské reality. Seznam lidí, kteří v dnešním Rusku nemají prakticky žádnou relevanci.

Jiná věc je, že proti Putinovi nemá dnes relevanci vlastně žádný kandidát.

Co další jména, která zmiňují předvolební průzkumy? Třeba tradiční inventář prezidentských voleb, komunista Gennadij Zjuganov?

Systém dnešního Ruska, celý režim, který ho řídí, je soustředěný na Vladimira Putina. Podpora Jednotného Ruska se s bídou potácí kolem 40 procent, o premiérovi nebo Státní dumě ani nemluvě, zato Putin má stále svých přibližně 82, 85 procent.

Lidé jako Zjuganov či Vladimir Žirinovskij nejsou opozice, ale součást systému. Oba hrají roli jakýchsi figurek do počtu – pokaždé kandidují, a pokaždé se znovu shodnou, že je vlastně výborné, že vyhrál Putin. Čili ty jako opoziční kandidáty chápat nelze.

A skutečná opozice? Ta možná může kandidovat po formální stránce, ale její síla je marginální a během kampaně stejně nebude vidět. Takže ve výsledku je vlastně jedno, koho Chodorkovskij jmenoval.

Chodorkovského projekt tedy politickými vodami Ruska nepohne?

Řekněme, že za týden už o něm bude stěží kdo vědět. Dokud je Vladimir Putin naživu a při smyslech, prakticky jakýkoli jiný kandidát nemá v současné podobě šanci.

KAREL SVOBODA
působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Věnuje se problematice postsovětského prostoru s důrazem na hospodářské vztahy mezi zeměmi. V roce 2006 se jako pozorovatel účastnil voleb na Ukrajině. V letech 2012-2013 byl v rámci stipendia Fulbrightovy nadace na studijním pobytu v USA na University of Rochester, kde také přednášel.

Magdalena Slezáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít