Kladenské divadlo zahájilo sezonu českou premiérou hry Podivný případ se psem
Přesně rok po londýnské premiéře uvedlo první české divadlo inscenaci Podivný případ se psem. Hra podle románu Marka Haddonna získala v Londýně několik prestižních cen. V Česku ji poprvé uvedlo kladenské divadlo. Podivný případ se psem zahájil tamní už 99. divadelní sezonu. A režisér Petr Štidl dal ve velké roli chlapce trpícího autismem prostor mladému herci Štěpánu Benonimu.
Pro Štěpána Benoniho je role Christophera, chlapce, který trpí Aspergerovým syndromem, po delší době hlavní rolí a hodně pro něho znamená.
„Připravoval jsem se na ni skoro půl roku, což je myslím dost netradiční v českých podmínkách nebo u českého divadla. Roli jsem dostal v době, kdy jsem trošku přemýšlel, jestli to divadlo chci dělat. Musím říct, že těsně před premiérou jsem zjistil, že celý ten půlrok mě strašně bavil a hrozně mi to dávalo smysl,“ popisuje Štěpán.
V rámci přípravy na hru prý asi šestkrát četl knihu Marka Haddona, dokonce viděl i inscenaci v londýnském Královském národním divadle. A také toho o autismu hodně přečetl.
Dokonce navštívil i skupinu sebeobhájců, kterou organizuje sdružení APLA, kde se s lidmi trpícími autismem potkal. A i když už o autismu leccos věděl, byl hodně zaskočen.
„Člověk má pocit, že když je někdo autista, že to bude Rain Man, když to řeknu blbě. A to samozřejmě není pravda. Já když jsem přišel, tak mě tam uvítala holka, řekla: tady si sedni, dej si něco k pití, bude to o tom a o tom, dej si prosím jmenovku... A já jsem také autistka, abys to věděl. A já koukal, pak začali chodit, každý byl úplně jiný a najednou mně došlo, že to není jen ta škatulka. Je to hendikep, který má nesmírně mnoho podob,“ vysvětluje.
Sebeobhájci ho prý mezi sebe velmi hezky přijali. Pochopit, co přesně to autismus je, ale ani mezi nimi nebylo snadné.
„Říkal jsem, co to teda je? Že spolu mluvíme a vy mi jako rozumíte, ale nerozumíte. Oni říkali, představte si, že jste mimozemšťan. Někdo, kdo přišel úplně odjinud a je ve světě, kterému ale vůbec nerozumí. Fascinovalo mě, když řekli: prostě si představte, že jinak vnímáte prostor a čas. Říkal jsem si, aha, to je člověk, který nerozumí světu a má svůj vlastní svět,“ nebyl si Štěpán jistý.
Podle něj je tato role nejnáročnějších rolí, jakou kdy ztvárnil. „Normálně máte klasické hlavní role, dialogy, postavy mají nějakou psychologii, logicky jednají. V tomto případě je všechno úplně jinak,“ říká.
Štěpán Benoni hraje v kladenském divadle šestou sezonu. Nastoupil tam hned po ukončení studia na konzervatoři. Přitom předtím žil celý život v Praze a Kladno, byť je chválené, je stále bráno jako oblastní divadlo.
„To je otázka, co je oblastní divadlo. Za tu dobu, co tam jsem, se vystřídali tři čtyři šéfové. Ten šéf vždycky přijde a kompletně změní celou dramaturgii, což by se mohlo brát na jednu stranu jako nevýhodné vůči divákům, ale herecky je to strašně zajímavé. Mělo by to asi být tak, abych jako mladý vyzkoušel co nejvíce angažmá, prošel co nejvíc divadel, a já nemusím, protože já jsem na Kladně a tam jsou pořád nějaké změny, takže já jsem vlastně nadšený,“ přiznává Štěpán.
Na letošní 99. sezonu se těší. Připravuje se na další dvě větší role. A hlavně doufá, že se kladenský soubor vrátí z azylu z Divadla Lampion zpátky do opravované budovy Městského divadla Kladno. Divadlo letos začalo už třetí sezonu v provizoriu.
„My jsme původně mysleli, že tam budeme jenom rok nebo jednu sezonu. Řekl jsem si, dobře, tak letos budeme mít dvě nebo tři premiéry a pak se přesuneme zpátky. Přiznám se, že jsem měl tu starou budovu strašně rád. Mně to vlastně imponovalo hrát na takovém velkém jevišti. V Lampionu je to úplně jiné. Intenzita herectví je najednou jiná, když hrajete v divadle, kde je sto lidí. Je to daleko komornější,“ porovnává.
Velkou oblíbenou scénu dostanou herci zpátky jako vánoční dárek. „Já si to přeji, už by to tak mělo být, protože už čekáme dlouho,“ těší se Štěpán.
