Vzpomínky na 11. září 2001 ožívají

Teroristické útoky přišly dne 11. září 2001 velmi nečekaně. Před deseti lety narazila dvě unesená letadla do ‚dvojčat‘ Světového obchodního centra v NewYorku. O něco později zasálo letadlo také Pentagon ve Washingtonu a čtvrté se zřítilo v Pensylvánii. Mnoho lidí tento útok zastihl nepřipravených a hluboce je zasáhl. Málokdo může zapomenout na to, co se toto osudné úterý odehrálo, jak je prožívat a co právě dělal.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pamětní deska připomínající hrdinnou práci záchranářů 11. září 2001

Pamětní deska připomínající hrdinnou práci záchranářů 11. září 2001 | Foto: Kateřina Křenová

George W. Bush, prezident Spojených států amerických

Tehdejší americký prezident George Bush označil teroristickou akci za útok na celé Spojené státy:

„Dnes došlo k útoku na naše spoluobčany, způsob života a na samotnou svobodu při sérii plánovaných a smrtonosných teroristických činů. Oběti zemřely v letadlech a v kancelářích. Sekretářky, podnikatelé, vojáci i federální zaměstnanci. Mámy a tátové, přátelé a sousedé. Tisíce životů znenadání zničily odporné, opovrženíhodné teroristické útoky.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Projev prezidenta George W. Bushe po útocích

Při útocích zemřely skoro tři tisíce lidí. Americký prezident George Bush slíbil odvetu:

“V den jako je tento se spojí Američané všech vrstev a povolání v rozhodné obraně spravedlnosti a míru. Amerika už v inulosti odrazila nejednoho nepřítele a udělá to i teď. Nikdo z nás na tento den nezapomene, ale budeme bránit svobodu, vše dobré a spravedlivé v našem světě. Děkuji, dobrou noc a Bůh žehnej Americe.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Prezident USA George W. Bush mluví v 11. září 2001 v podvečer k lidem o připravenosti svou zemi bránit

Karel Kovanda, velvyslanec při centrále NATO

Zvěst o teroristickém útoku na budovy Světového obchodního centra v New Yourku 11.září 2001 se dostala do centrály Severoatlantické aliance v Bruselu téměř okamžitě. Až při zasažení druhé věže se ale potvrdilo, že jde o útok na jeden z členských států NATO.

Členové Severoatlantické rady – tedy velvyslanci tehdejších 19 zemí sdružených v Alianci - se o tragédii dozvěděli den před svým pravidelným zasedáním na neformálním setkání v rezidenci jednoho z nich.

Náš bývalý velvyslanec při centrále NATO Karel Kovanda byl právě v ono zmiňované úterý na neformálním obědě v rezidenci lucemburského velvyslance. V průběhu oběda dorazil tajemník tehdejšího generálního tajemníka George Robertsona a předal mu lísteček s informací o útocích.

V té době jej všichni interpretovali ještě jako letecké neštěstí v New Yorku a nevěnovali mu více pozornosti. Až při druhém vzkazu, který tajemník donesl, došlo všem přítomným, že se nejedná o náhodné neštěstí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Karel Kovanda, bývalý velvyslanec při centrále NATO, v rozhovoru s redaktorem Radiožurnálu Pavlem Novákem

„V průběhu odpoledne svolal generální tajemník zasedání do ústředí NATO,“ dodává Karel Kovanda, co následovalo.

Velvyslanci se radili, jak na situaci, která byla stále velmi nepřehledná, reagovat. Jasné bylo to, že nešlo o náhodu, ale že se Spojené státy staly obětí útoku zvenčí.

Celý následující den se pak na popud generálního tajemníka v Radě NATO diskutovalo o tom, zda je vyvolání článku 5 adekvátní reakcí.

Článek 5 Washingtonské smlouvy říká, že je-li napaden jeden, ostatní mu přijdou na pomoc. Všichni za jednoho, jeden za všechny. V dodatku se pak specifikuje, že toto uplatnění platí do té míry, do jaké státy pomoci napadenému ‚kolegovi‘ mohou.

Nakonec se 12.září všechny státy rozhodly poprvé v dějinách Aliance použít článek 5 Washingtonské smlouvy a považovat útok na největšího ze svých členů za útok proti všem ostatním. Objevil se ale nečekaný háček.

„Nejen že to nebyly Spojené státy, které by o to byly požádaly, ale že když jsme ten článek nakonec vyvolali a shodli se na tom, tak najednou se administrativa Spojených států začala škrabat v hlavě a co vlastně s tím, k čemu my to NATO můžeme vlastně použít?“ vysvětluje Karel Kovanda

Při schvalování použití článku šlo podle Kovandy než o obavy spíše o vyjasňování, o co jde – co přesně bude pro vlády jednotlivých členských zemí NATO vyvolání článku znamenat z vojenského i právního hlediska.

Ondřej Hauner, čtrnáctiletý newyorčan českého původu, fotograf

V den útoků byl v New Yorku také Ondřej Andrew Hauner. Narodil českým emigrantům na Manhattanu, kde také vyrůstal a na místo teroristického útoku odjel na kole. V kapse měl jenom dva černobílé filmy, ze kterých vznikla na jeho věk mimořádně působivá série.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ondřej Hauner vzpomíná, jak 11. září 2001 změnilo svět

O tom, jak se po útocích změnil život jeho i v New Yorku vypráví: „11. září asi všem změnilo život. Jak být newyorčanem? Věci se začaly měnit velmi rychle, různě se zabezpečovaly metra, kamery se víc instalovaly do veřejného prostoru, takže takhle i fotograficky to byl takový první větší impuls se zabývat černobílou fotografií.“

Ondřejovy snímky z 11. září 2001 jsou k vidění v Plzni v Malé synagoze.

Olga Krupaeurová, zahraniční zpravodajka Českého rozhlasu v USA

Ráno 11. září 2001 začínal krásný den. Zpravodajka Českého rozhlasu Olga Krupauerová seděla u svého psacího stolu v kanceláři na předměstí Washingtonu a přemýšlela, jak den, který se zdál skoupý na události, zpravodajsky naplní. Před pouhými dvěma dny se vrátila ze své svatby v České republice.

Jako kulisu měla puštěnou televizi se CNN, kde zahlédla první zprávu o tom, že „něco“ narazilo do severní věže WTC. Nejprve se spekulovalo o tom, že to bylo malé sportovní letadlo a že narazilo do domu náhodou. Do dvaceti minut narazilo druhé letadlo, a to spustilo naprosté zpravodajské peklo, neboť situace byla naprosto nečekaná.

Přehrát

00:00 / 00:00

Olga Krupauerová vzpomíná na svůj nejsilnější zážitek z událostí po teroristických útocích

Pozdě odpoledne se jí podařilo se dostat k budově Pentagonu, do New Yorku však vlaky nejezdily. Svůj nejsilnější zážitek toho dne popisuje Olga Krupauerová:

„Nejvíc se mi asi vryl do paměti moment, kdy jsem přijížděla k Manhattanu vlakem. To bylo den po útocích, protože ten den, kdy k útokům došlo, se do New Yorku nebylo možné dostat z Washingtonu. Přijížděla jsem vlakem M-track z jihu a to panorama, na které jsem byla zvyklá, toho jižního Manhattanu najednou bylo zahalené dýmem. Celý ten vlak se seběhl k oknům a všichni jsme se s hrůzou dívali na to, jak hoří jižní Manhattan. Až do toho okamžiku jsme to všichni sledovali zprostředkovaně v televizi a tohle byl můj první živý kontakt s tím, co se na jihu Manhattanu stalo.“

Své zážitky z působení jako zahraniční zpravodajka sepsala Olga Krupauerová v knize 'S veverkami na půdě aneb zpravodajkou v Americe'.

Další související články naleznete v rubrice 11. září - 10 let.

Pavel Novák, Vít Pohanka, Marína Dvořáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme