OBRAZEM: Zanzibarem zmítají protiklady, chudoba i vyhrocený politický konflikt
Obliba Zanzibaru nejen u českých turistů roste. Tropický ostrov u východní Afriky má nádherné pláže a je proslulý lahodným kořením v čele s hřebíčkem. Za kulisami ráje ale přetrvává značná chudoba, frustrace a také vyhrocený politický konflikt.
Zanzibar získal nezávislost před víc než půlstoletím po konci společné britsko-arabské nadvlády. Záhy po vítězném povstání vstoupila nová republika do unie s mnohem větší a lidnatější Tanganikou, pevninskou částí dnešní Tanzanie.
Pocit ukřivděnosti vůči mocnější pevnině je už dlouho jedna z běžných antipatií obyvatel Zanzibaru, který přesně řečeno tvoří dva větší ostrovy a řada menších.
Zanzibarem zmítají protiklady, chudoba i vyhrocený politický konflikt. Na místě natáčel Jan Prokeš
Říjnové volby autonomního parlamentu a prezidenta anulovaly úřady nejspíš kvůli historickému vítězství opozice. Opakované volby v polovině března s přehledem ovládla kvůli opozičnímu bojkotu vládní strana CCM. Opět zvítězil také dlouholetý prezident Zanzibaru Ali Mohamed Shein.
Ostrovní země v Indickém oceánu obchodovala po staletí nejen s kořením, ale i otroky. Také dnes je zvláštním místem plným protikladů. Nachází se zde kosmopolitní město s arabskými, africkými, indickými i evropskými vlivy. Vedle něj je ale chudobný a konzervativní venkov.
Na Zanzibaru vedle sebe existují rybáři používající stejné metody lovu jako v minulých staletích i mladíci závislí na tvrdých drogách. Mešity bývají při modlitbách plné asketicky oblečených a vážně se tvářících mužů. Nedaleko přitom na plážových večírcích křepčí zlatá mládež z celého světa.
Turisté si s kulturními rozdíly a protiklady nemusejí dělat starost. Pro podnikatele v zanzibarském turismu jsou ale tyto věci zásadní.
„Byznys je tu v něčem jednodušší a v něčem zase mnohem obtížnější a nákladnější. Například náklady na údržbu jsou neuvěřitelně vysoké, pracovní síla je zase výrazně levnější. Srovnatelnou restauraci v Evropě ale utáhne šest až osm zaměstnanců. My jich potřebujeme přes dvacet,“ popisuje Ital Matteo svůj zanzibarský podnik, vyhlášenou pizzerii La Taverna ve Stone Townu.
„Místní lidé jsou v praxi méně flexibilní. Kuchaři ve škole trénují přípravu jídla pro bufet. My jsme je pracně přeškolili na menu podle jídelního lístku. Když jsme o vánocích výjimečně udělali bufetovou nabídku, byl to velký problém,“ vysvětluje Matteo.
„Také zásobování restaurace je komplikované. Řada věcí je dražších, protože jsme na ostrově. Nabídka je omezená a zdravotní normy chabé. Často musíme odmítat ryby z trhu nebo opakovaně zmrazované hovězí,“ dodává.
Daně odváděné do státní kasy příliš neodpovídají kvalitě veřejných služeb. Autonomní vládě na druhou stranu letos vyplácet všem seniorům skromnou penzi, což je v Africe unikát. Od příštího roku se má také zdvojnásobit minimální mzda ve veřejném sektoru.
Chybějící chodníky nebo nedostatek pouličního osvětlení ale pociťují v ostrovní metropoli i turisté. Delegátka Kateřina nicméně oceňuje určitou divokost této země.
„Jako výtvarkářku mě opravdu překvapil mix kultur a spousta nádherných staveb. Co dům, to unikát. Člověk se ale musí připravit na to, že musí dennodenně smlouvat a bojovat. Důležité je najít někoho, kdo vám ze začátku třeba pomůže. A až půjdete na market, tak se prostě nedat,“ přibližuje.
