Výsledek Matovičova hnutí je ohromující, vypadnutí liberální koalice je ale šokující vývoj, říká expert
„Porazit Smer se Matovičovi povedlo, ale cena za tento úspěch je slabší výsledek stran Za ľudí, SaS a v případ koalice PS/Spolu dokonce vypadnutí z parlamentu,“ komentuje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz politolog Grigorij Mesežnikov výsledek parlamentních voleb na Slovensku. Jaká bude podle něj vláda pod vedením hnutí OĽaNO Igora Matoviče, který zaznamenal „ohromující“ úspěch? A proč se strana Smer Roberta Fica už k moci nevrátí?
Parlamentní volby na Slovensku ovládlo hnutí OĽaNO Igora Matoviče, který už potvrdil, že se bude chtít postavit do čela nové vlády. Jeho budoucími partnery by se mohla stát strana Svoboda a solidarita a nová strana Za ľudí exprezidenta Andreje Kisky. Na tiskové konferenci Matovič nevyloučil ani spolupráci s Borisem Kollárem, šéfem strany SME Rodina. Budou to právě tyto čtyři strany, které utvoří příští vládní koalici, nebo jen část z nich?
Myslím si, že jsou čtyři základní verze možného složení vládní koalice. První počítá se dvěma menšími stranami – Sloboda a solidarita a Za ľudí Andreje Kisky. V takovém případě by strany dosáhly na poměrně těsnou většinou v parlamentu, kdy by dohromady s OĽaNO měly celkem 78 poslanců. Zkušenosti jsou ale takové, že podobně těsné většiny nemají velkou efektivitu ani delší životnost.
Pád Smeru, úspěch Matoviče a Maďaři bez zastoupení. Pět hlavních událostí voleb na Slovensku
Číst článek
Samostatné hnutí OĽaNO je seskupením, kde nejsou silné vazby mezi členy poslaneckého klubu. V předcházejících dvou volebních obdobích z OĽaNO odešla téměř polovina poslanců, Matovič si tedy velice dobře uvědomuje, že potřebuje širší podporu. A tady přichází v úvahu varianta nejširší koalice s ústavní většinou – to znamená SaS, Za ľudí plus hnutí SME Rodina a samotné hnutí OĽaNO. V takovém případě by měli 94 poslanců.
Pak je tu další scénář, kdy by se hnutí OĽaNO spojilo se SME Rodina a jednou z těchto menších stran – buď SaS, nebo Za ľudí. Takováto koalice by měla lehce přes 80 mandátů. To by bylo určitě stabilnější než verze, kterou jsem zmiňoval jako první, šlo by ale o užší koalici, která by nedokázala prosazovat ústavní zákony.
Jaké ústavní zákony by to mohly být?
Hovoří se především o zákonech, které by upravovaly postavení a kompetence orgánů činných v trestním řízení, jako je prokuratura, kontrolní policejní orgány a soudnictví. To je téma, které se stalo určitou červenou nití předvolebních aktivit řady stran.
Když se před hlasováním diskutovalo o spravedlnosti, právním státu a boji proti korupci, součástí těchto debat byly i úvahy o tom, že se musí uskutečnit určitá legislativní opatření, aby tak nedocházelo ke zneužívání moci a aby existovala větší kontrola. Přijetí těchto ústavních změn v programu navrhovalo nejen OĽaNO, ale i další strany, týkat by se to ale mohlo také otázek spojených se sociální politikou.
Ať už bude koalice užší, nebo širší, jak podle vás bude probíhat spolupráce těchto stran na vládní úrovni? Matovič je často označován za „neřízenou střelu“, vládní spolupráce s ním proto nemusí být jednoduchá. Jak velké šance dáváte tomu, že takováto vláda vydrží až do konce volebního období?
Tohle je dnes skutečně ta hlavní otázka.
Je pravda, že se Matovič dosud choval jako excentrický a často také nepředvídatelný politik, který zakládá svou sílu a aktivity především na intuici. Výsledek OĽaNO byl skutečně ohromující – ještě v polovině ledna měli podporu na úrovni šesti procent, po zisku 25 procent ale nyní disponují poslaneckým klubem o velikosti 53 poslanců. Myslím, že to do značné míry souvisí i s tím, že se hnutí dokáže velice operativně zařadit a získat pozornost veřejnosti. Je jasné, že při vládnutí se tyto kvality trochu odsouvají do pozadí a mohou situaci komplikovat, protože jednání s koaličními partnery nyní bude mnohem důležitější.
Chceme, aby lidé neměli pocit, že s nimi vláda hraje hru na schovávanou, říká Igor Matovič
Číst článek
Už před volbami ale Igor Matovič řekl, že se bude snažit být předvídatelnějším. Jistý pocit zodpovědnosti byl cítit i z jeho vyjádření po volbách, kdy si zřejmě uvědomil, že není jiná možnost než se s touto výzvou vypořádat.
Nemyslím si, že bude docházet k většímu napětí mezi dvěma menšími stranami a hnutím OĽaNO, protože ve straně Za ľudí Andreje Kisky i straně SaS jsou zkušení političtí harcovníci, kteří už mají zkušenost s prací ve státních orgánech. V tomto případě podle mě bude převažovat věcná rovina, je ale otázka, jak to bude v případě hnutí SME Rodina.
To je zvláštní seskupení lidí, které spíš dává přednost tradičnějším způsobům politiky – to je tradiční rodina, tradiční vztahy, ale i menší otevřenost země vůči zahraničí v některých oblastech, ale i poměrně silná protiimigrantská rétorika. Tady mohou vznikat určité problémy, i šéf hnutí SME Rodina Boris Kollár nicméně zdůrazňuje, že chce, aby se lidi měli lépe a odstranily se všechny deformace, s nimiž lidi spojují dnes už bývalou vládní stranu Smer. Takže uvidíme. Já bych jim dal šanci a nešířil už dopředu představy o tom, že tato vláda bude nestabilní.
‚Šokující vývoj‘
Jako o možném koaličním partnerovi Matovičova hnutí se před volbami hovořilo také o liberální koalici Progresívne Slovensko/Spolu. Jak moc překvapující je podle vás to, že se PS/Spolu nedostala do parlamentu? Dá se říct, kde udělala liberální koalice chybu?
Z mého pohledu to je naprosto šokující vývoj. Dalo se počítat s tím, že se pozice těchto středně velkých, pravicově centristických, liberálnějších stran oslabí v důsledku posilnění Igora Matoviče, kdy jsme zaznamenali efekt sněhové koule. Ale to, že koalice nepřekročila sedmiprocentní práh, pro mě bylo obrovské a skutečně nepříjemné překvapení.
A kde udělali chybu? Dalo by se uvažovat o tom, jestli nebyl chybou okamžik, kdy se tyto dvě strany dohodly, že budou standardní koalicí – kvůli tomu se práh pro vstup do parlamentu zvýšil z pěti na sedm procent. Pak se objevovaly úvahy, že se tato dvojkoalice spojí za stranou Za ľudí, a tím pádem by se nemuseli bát toho, že nepřikročí oněch sedm procent. K tomuto sloučení ale nedošlo.
V některých oblastech navíc zřejmě nebyli dost efektivní. PS/Spolu byla mimořádně úspěšná v bratislavském kraji, ale v některých okresech na východě Slovenska získala jen tři procenta. Tam jejich mobilizační kampaň evidentně nebyla zrovna úspěšná. Je ale nutné říct, že jim chybělo jen asi devět stovek hlasů. Trochu výraznější aktivity těsně před hlasováním jim tedy mohly přinést vytoužený zisk. K tomu ale nedošlo. Tím se ovlivnila konfigurace slovenské politické scény ve prospěch konzervativnějších sil a tato liberální složka zde podle mě bude opravdu chybět.
Jak byste vůbec zhodnotil slovenské volby, zejména pokud jde o srovnání předvolebních průzkumů s konečnými výsledky? Byly to právě poslední dny před konáním voleb, které byly rozhodující?
Ano, myslím si, že právě to bylo rozhodující. Výsledky průzkumů a samotných voleb se ale nedají příliš srovnávat, protože dynamika voleb byla skutečně velmi silná. Víme, že v posledních deseti dnech se elektorát hnutí OĽaNO posiloval – nejprve se přiblížili ke Smeru, pak ho dokonce předběhli a toto posilování evidentně probíhalo i během moratoria i v samotný den hlasování.
Díky tomu byl výsledek překvapující i pro samotného lídra hnutí OĽaNO. I já jsem na základě průzkumů očekával, že OĽaNO zvítězí nad Smerem, ale s rozdílem sedmi procent jsem tedy nepočítal. Zřejmě zapůsobil již zmíněný efekt sněhové koule, kdy převážila motivace přispět k vítězství nějaké konkrétní strany nad Smerem. Porazit Smer se Matovičovi povedlo, ale cena za tento úspěch je slabší výsledek stran Za ľudí, SaS, a v případ koalice PS/Spolu dokonce vypadnutí z parlamentu.
Právě konec éry Smeru Roberta Fica se stal tím hlavním momentem slovenských voleb. Má Smer šanci se ještě do čela slovenské politiky a příštích vlád ještě vrátit, nebo už je strana za zenitem?
Myslím si, že strana nemá větší šanci na změnu, dokud v jejím čele stojí právě Robert Fico. Ten má jasnou ambici zůstat – hovoří o tom poměrně otevřeně. Vzhledem k očekáváním a exit pollům strana sice nedopadla až tak špatně, ukazuje se ale, že ztratila vnitřní dynamiku.
Po únoru 2018, kdy došlo k vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové, se dostala pod velký tlak a mnozí občané spojovali tuto hroznou událost se způsobem vládnutí Smeru. Po dvou letech vyšetřování této a některých dalších kauz se objevily poměrně šokující informace o tom, jak někteří funkcionáři Smeru udržovali kontakty s osobami s kriminálním pozadím. To stranu nutilo k jakési obranářské pozici a do jisté míry také paralyzovalo její aktivity.
Teď utrpěli další porážku. Není to první prohra – už předtím prohráli prezidentské i komunální volby, ale i volby do Evropského parlamentu, kdy je porazila právě koalice PS/Spolu. Já tedy Smeru nedávám velmi příznivé šance – může sice dál existovat, k moci už se ale podle mě nevrátí a už nebude součástí vládních sestav.
