Velitelé řekli, že pokud se nepřizná ke zločinu ‚stane se mu nehoda‘. Pak ruského brance našli mrtvého
V březnu byl ruský branec Alexandr nalezen mrtvý nedaleko vesnice Červonopopivka v samozvané Luhanské lidové republice se stopami po oběšení. Ruské úřady rodině řekly, že šlo o sebevraždu, Alexandrova rodina si to ale nemyslí. V posledních dnech před svou smrtí si opakovaně volal s bratrem a zdůrazňoval, že mu nadřízení vyhrožují smrtí. Svědectví přinesl prostřednictvím nezávislého webu Meduza ruský server People of Baikal.
V říjnu roku 2022 obdržel Alexandr Samojlov (kvůli bezpečnosti změnili novináři jeho příjmení) z ruského Irkutsku povolávací rozkaz. Do války jít nechtěl, ale odvodové úřady mu hrozily obviněním z dezerce, pokud odmítne. Dostal se na Ukrajinu, do oblasti samozvané Luhanské republiky.
Speciální jednotka v Rusku zastřelila vojáka, který dezertoval od armády na Ukrajině
Číst článek
Alexandrův bratr Sergej řekl ruskému serveru People of Baikal, že na začátku března roku 2023 Alexandr a jeho tři armádní kolegové opustili své bojové pozice, protože „byli znuděni sezením v příkopu bez jakéhokoliv úkolu.“
Muži si ve městě Oleksandrivsk pronajali byt a začali pít. Ve chvíli, kdy z bytu vyrazili do obchodu, byli zatčeni a odvedeni na vojenské velitelství.
„Bratr mi několikrát volal z různých telefonů a žádal mě, abych se obrátil na úřad odvodů a vysvětlil jim, že se nachází na vojenském velitelství. Odvodový komisař ale nevěděl, na koho se obrátit,“ vzpomíná Sergej.
Vynucené přiznání
Alexandr řekl svému bratrovi, že po něm velitelé chtějí, aby podepsal prohlášení, že zapálil civilní vozidlo. Naznačovali mu, že pokud odmítne, mohl by se „náhle ztratit“, nebo by se mu mohla „stát nehoda“.
On však stále tvrdil, že nespáchal žádný zločin a nic podepisovat nebude. Mezitím byly jeho telefonáty stále zoufalejší. „Doslova mne prosil ‚pospěš, nebo se odtud nikdy nedostanu‘,“ popisuje Sergej.
Voják z ruské jednotky, která okupovala Buču, žádá o azyl ve Španělsku. ‚Chci pomoct zastavit válku,‘ říká
Číst článek
Na stížnost Alexandrovy sestry, ve které psala, že nadřízení jejímu bratrovi vyhrožují smrtí, úřad Irkutského žalobce odpověděl: „Doufejme tedy, že se bude vyhýbat malým uličkám.“
Jednou, když Sergej volal svému bratrovi, zvednul telefon neznámý muž a řekl Sergejovi, že Alexandr se „někde poflakuje, popíjí a nikdo neví, kde přesně je“. Sergej se následně zeptal, co se s jeho bratrem stane, načež mu muž opověděl „zřetelným ukrajinským přízvukem“, že „mu do toho nic není.“
O několik hodin později Alexandr opět volal svému bratrovi a řekl mu, že ho vezou na neznámé místo. To bylo naposledy, co spolu bratři mluvili. Po tomto rozhovoru se číslo, které používal, stalo nedostupné.
Nábor vojáků, ruské ministerstvo obrany podle Medveděva od ledna rekrutovalo 231 000 lidí
Číst článek
Odvodový úřad v Rusku ujišťoval Sergeje, že jeho bratr je stále na frontě.
Poslední dopis rodině
V polovině května však rodina obdržela dopis od Ruského ministerstva obrany. V dopise jim bylo oznámeno, že Alexandr zemřel 21. března nedaleko vesnice Červonopopivka a že „jeho smrt nesouvisela s vojenskou službou“.
Alexandrova zdravotní zpráva však uváděla datum smrti o den dříve, tedy 20. března, což byl den jejich posledního hovoru. Příčinou smrti dle ní byla „mechanická asfyxie po zmáčknutí krku smyčkou“.
Tělo bylo přepraveno zpět do Irkutsku 22. května. Vojenský komisař oznámil, že Alexandr spáchal sebevraždu, jeho rodina si však vyžádala další prošetření. Odvodový úřad to odmítnul se sdělením, že „na to není čas a že musí být rychle pohřben, protože se musejí postarat o mnoho dalších těl.“
Ruský generál přišel kvůli kritice postupu na Ukrajině o funkci. Stěžoval si na mrzačení vojáků
Číst článek
Známky mučení
„Chtěl jsem, aby nám vydali jeho tělo, ale nedali nám ho. Byl jsem s ním jen krátce a podařilo se mi jen na chvíli rozepnout jeho oblečení. Jeden jeho bok byl úplně černý, myslím, že to bylo způsobené údery,“ vysvětluje dále jeho bratr.
Sergej poslal fotku Alexandrova těla v rakvi serveru People of Baikal. I přes to, že tělo bylo již v rozkladu, stále šlo jasně vidět četná poranění, která zavdávají podezření, že byl před smrtí mučen.
Pod čelistí měl podle bratra zřetelný otlak běžně spojovaný se škrcením, na tváři byla hluboká řezná rána a ruce měl celé pořezané a zhmožděné.
„Doslechl jsem se, že toto není poprvé, kdy byli ruští vojáci uvězněni v Luhanské lidové republice a tiše zavražděni. Ta oblast nemá nic společného s Ruskem, je to ze sta procent Ukrajina. Co tam anektují? Je to naprostý nesmysl. Můj bratr mi řekl: ‚Uvědomil jsem si, že toto není válka, kterou jsem si představoval. Je to vyhlazování. Využívají nás jako návnadu. Za tohle nechci umřít, raději budu ve vězení‘.“ uzavírá Sergej vyprávění.
