Část Němců je unavená z debat o druhé světové válce. Slyší na ‚alternativní‘ pohledy, míní politolog
Německá krajní pravice přitvrzuje. Alice Weidelová, spolupředsedkyně Alternativy pro Německo, podle průzkumů druhé nejpopulárnější strany v zemi, pronesla, že nevidí důvod k oslavě výročí konce druhé světové války. „Ukazuje to snahu cílit na část německé populace, která vidí v klasickém vzpomínání na válku zátěž,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz politolog Lukáš Novotný z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Výrok ale zřejmě velké pohoršení nevzbudí.
Alice Weidelová nyní v rozhovoru pro ARD na otázku, proč se neúčastnila květnových oslav konce druhé světové války, pronesla: „Nechtěla jsem oslavovat porážku své vlastní země“, na což upozornil Die Welt. Není to i pro voliče Alternativy pro Německo (AfD) za hranou?
Pamatuji si, když Richard von Weizsäcker (německý prezident – pozn. red.) v roce 1985 prohlásil: „Osmý květen byl i pro nás dnem osvobození.“ Už tehdy to ve společnosti vyvolalo určitou nevoli. A to proto, že každý národ vzpomíná a zapomíná trochu jinak. Hlavně z jiné perspektivy a jiných zkušeností.
To, co je pro nás bráno jako den osvobození, tak Německo velmi často ztotožňovalo s něčím, čemu se říkalo Die Stunde Null, hodina nula, kdy byla nouze, vykrádalo se, znásilňovalo se, děly se excesy.
Dlouhou dobu to tak bylo něco, co se nedalo slavit a až nové generace se od toho začaly postupně osvobozovat. Dneska můžeme říct, že převládá pohled na 8. květen 1945 jako na konec významné etapy, která byla špatná a nastartovala něco nového.
Co se změnilo?
Určitá část zejména radikální pravice dlouhodobě upozorňuje na to, že jsou Němci příliš zpátečničtí, usmrkaní v neustálém připomínání si toho příkoří a toho „co jsme způsobili“.
Část populace, která je radikálně laděná, se už cítí příliš zatížena „ritualizovanou“ vzpomínkou na druhou světovou válku. A na tyto voliče krajní pravice samozřejmě dlouhodobě míří.
Překvapuje mě to spíš, že to pronesla Weidelová, tedy představitelka středního věku, která by už i v těchto věcech měla mít jasno. Ukazuje to snahu cílit na část německé populace, která vidí v klasickém vzpomínání na válku zátěž.
Bude to rezonovat s voliči AfD?
To, co Alice Weidelová řekla, tak u části společnosti bude rezonovat bezesporu. Dokonce si myslím, že to nutně nemusí znamenat velký přísun neakceptovatelné, radikální pozice, která automaticky neguje pohled na válku jako něco špatného. Forma vzpomínání je už pro část populace obtěžující.
Určitá skupina populace zkrátka říká: „Dejte mi proboha už pokoj s tou válkou.“ AfD jde v řadě věcí na hranu, ale řekl bych, že ví, proč to dělá.
‚Liberálnější křídlo odešlo‘
Má AfD pořád prostor získávat nové konzervativní a pravicové voliče?
Ona už je získává. Dlouhodobě boduje tím, že rozporuje jednoznačně prozápadní, prounijní směřování země a boduje i tím, že je proti zapojení Německa do vojenských struktur NATO.
Alternativa pro Německo posiluje. Přihlíží tomu ‚jejich člověk‘ Klaus, voličům nevadí posun do extrému
Číst článek
Ono se to nezdá, ale když dlouhodobě sledujete, jaký velký konsenzus v těchto otázkách panoval mezi politickými stranami Německa, a teď se objeví strana, která najednou začne mluvit jiným jazykem, tak to v určité, dosud mlčící části populace vyvolává sympatie. Velmi podobně je to i v případě 8. května.
Nečekáte, že by od té strany přece jen odcházeli lidé, kteří jsou k tématu druhé světové války citliví?
Tohle je velmi těžká otázka, protože když sledujete vnitřní život AfD, tak zjistíte, že pokud ji někdo v minulosti opouštěl, tak to bylo smířlivější a liberálnější křídlo. A tato strana se stále více a více radikalizuje.
To, že se radikalizuje, jí přináší body, protože pokud se podíváte například do spolkové země Durynsko na tamního předsedu Björna Höckeho, tak ten svého času byl považován za extremistu, vůči němuž by i AfD měla sama zaujmout nějakou pozici.
Dnes je Höcke předsedou jednoho z nejúspěšnějších zemských svazů. Teď třeba ve městě Nordhausen vyhrává AfD volby tamního starosty.
Jak to vnímáme my ze zahraničí jako nějaký skandál, tak to v Německu tolik povytržení, myslím, i mezi voliči AfD nevyvolá.
Může tato radikalizace směřovat k „přehodnocení“ druhé světové války?
Určitě to může být, minimálně ze zahraničí v České republice, interpretováno jako pokus o redefinici konce války u krajní pravice. Byl bych ale trošku opatrnější. Ten výrok z větší části z mého pohledu cílí na poměrně senzibilní oblasti německého vnímání války, ale nemyslím si, že je to interpretovatelné našimi kategoriemi.
Německá vláda je rekordně nepopulární. Podpora naopak roste konzervativcům a krajní pravici
Číst článek
U části populace se to může potkat s určitými sympatiemi v tom smyslu, že se to vzpomínání trochu oslabí.
Do jaké míry jsou tyto výroky účelné?
AfD se musí odlišit. Částečně to jsou provokace, ale částečně to ratio má. Nechci se bavit o většině, ale podívejte se, kde je strana nejúspěšnější – v nových spolkových zemích, kde část lidí zažívá obrovskou míru frustrace podobnou určitým neúspěchům české transformace.
Lidé se považuji za takzvané transformation losers (poražení transformace – poz. red.): „My jsme z přechodu k demokracii nic neměli, naše obce se zásadním způsobem proměnily, obyvatelstvo se nám vylidňuje, dřívější fabriky jsou zavřené.“
Tohle je sociální frustrace, kde AfD pořád získává hlasy a občas to opentlí něčím takovým, jako je třeba 8. květen. V nových spolkových zemí to je třeba až třetina voličů. Jsou to opravdu významné nálady, do kterých se snaží trefovat.
Krajní pravice v Německu letos svolala 110 pochodů a protestů. Jejich počet prudce vzrostl oproti loňsku
Číst článek
Dokáže se udržet na vrchu
Jak významná osobnost je Alice Weidelová? O koho se vůbec jedná?
Je to velmi významná osobnost AfD. Byla političkou, která do ní přinesla specifický nacionálně orientovaný konzervatismus. Není žádný hlupák, je vystudovaná, podnikatelka, která žije v homosexuálním svazku, takže by mohla být ta, která rozbíjí představu o tradičním pojetí společnosti. Je to člověk, který vyrostl a dokázal v té straně zůstat na vrchu. Nahoře v AfD totiž hodně fouká.
To znamená, že určuje směr AfD?
Je to jedna z tváří a určitě může spoluutvářet trendy, na druhou stranu AfD je víc rozštěpená právě i třeba na východ země.
Tam je to specifické v tom, že když se podíváte na všechny politické strany, které v Německu znáte, s výjimkou Die Linke, tak zjistíte, že na východě země jsou až extrémně slabé co do členských základen, co do schopnosti politiků se prosadit třeba i na ministerských postech.
Zjistíte ale také, že východní klika AfD je velmi silná a tato strana funguje trošku jinak.
