Manželka se synem jeli z Mariupolu do Prahy sedm dní, popisuje rodák z přístavního města Igor Smagliy
Když 24. února napadlo Rusko Ukrajinu, byl Igor Smagliy zrovna v Indii. Pětatřicetiletý ředitel několika ukrajinských poboček světového vzdělávacího střediska IT Step tam otevíral novou školu.
Počítačová akademie měla ještě před válkou po celém světě na 160 škol, od základních až po vysoké. Z toho na Ukrajině a v Rusku zhruba 60. Teď jich zbylo celkem 106. V Rusku je museli zavřít kvůli uvaleným sankcím, na Ukrajině z bezpečnostních důvodů.
Manželka se synem jela z Mariupolu do Prahy sedm dní, říká 35letý mariupolský rodák Igor Smagliy
Největší pobočku v Mariupolu, do které chodilo 1500 studentů, srovnala ruská armáda se zemí. O druhé škole ve městě nemají dosud žádné informace.
„Zemřelo tam několik našich kolegů. O některých stále nemáme žádné informace. Mariupol je totiž bez signálu, bez internetu, ale hlavně bez jídla, vody, elektřiny a tepla,“ popisuje se slzami v očích Smagliy.
„Když vypukla válka, byla moje žena i se synem v Mariupolu. Asi po 14 dnech bojů se vydali na cestu. Odletět už nemohli, tak jeli vlakem. Cesta do Prahy ale trvala sedm dní,“ vypráví pro Radiožurnál.
‚Někde se začít musí.‘ Lidé přijíždí z Kyjeva do Irpině uklízet ulice i opravovat domy
Číst článek
Vlak totiž několik hodin jel, ale pak zase několik hodin stál. Kvůli sirénám a neutuchající střelbě. Manželka cestovala se synem nejprve na západní Ukrajinu, následně do polské Varšavy a z ní do Prahy.
Po příjezdu do české metropole popisovala dění v Mariupolu: „Lidé tam nemají co jíst, ani pít. Pijí vodu z louží, okapů, roztávají si sníh. Přes měsíc neměli možnost se vysprchovat, v krytech se začaly šířit nemoci, nejsou tam žádné léky, toalety jsou na ulici. Když ale vyjdete ven z krytu, riskujete život. Kdykoliv totiž může přiletět další bomba.“
Igor Smagliy je přesvědčený, že se zničené školy v Mariupolu znovu postaví. Samotné město je ale natolik zničené, že by se podle něj mělo postavit někde vedle úplně nové.
„Po vypuknutí války se ostatní pobočky po celém světě semkly a okamžitě začaly organizovat humanitární pomoc. Ukrajinským kolegům a studentům nabídly například ubytování, počítače a pokračování výuky online. Jsme jedna obrovská světová rodina,“ uzavírá Igor Smagliy.
