Berlusconi byl průkopníkem populismu a magnátem ovládajícím i 90 procent italského televizního vysílání
V aktivní politice působil tři dekády, z toho téměř deset let jako premiér. Itálii Silvio Berlusconi změnil jako málokdo před ním. Jeho podnikatelskou i politickou kariéru provázalo množství skandálů, podle svých slov byl 500krát vyslýchán policií, i tak ale všechny kauzy přestál. Jeho divoký život ve věku 86 let ukončily komplikace související s leukémií.
Berlusconiho příležitost vtrhnout do aktivní politiky nastala po obřím zemětřesení na italské politické scéně souvisejícím s akcí Mani pulite (Čisté ruce), kdy policie zkraje 90. let rozkryla rozsáhlé korupční vazby proplétající se všemi tehdejšími hlavními stranami.
V té době přichází druhý nejbohatší muž v zemi se svou stranou Forza Italia jako samozvaný zachránce před hrozbou vítězství komunistů. Jím vedená koalice pravicových stran získala 46 % hlasů a Berlusconi se poprvé stal premiérem.
Zemřel politik a mediální magnát Silvio Berlusconi. Bude mít státní pohřeb a Itálie vyhlásí den smutku
Číst článek
Berlusconi do značné míry přispěl k přepsání politologických učebnic. Dodnes bývá označován za pionýra populistické politiky. Přestože jako lobbista nebo zákulisní hráč aktivně působil a profitoval z období před akcí Čisté ruce.
Jeho první kabinet vydržel pouhých sedm měsíců, uvnitř pravicové koalice s regionalistickou Ligou severu a postfašistickou Národní aliancí se projevily personální neshody.
Berlusconiho první comeback přišel v roce 2001, kdy jím vedená pravicová koalice nazvaná Dům svobody získala opět přibližně 46 % hlasů a na pět let se vrátil do paláce Chigi, sídla italských premiérů. A když se mu poté ve volbách 2008 povedl druhý comeback, posadil se ještě naposledy do premiérského křesla.
Do této doby je situován film Oni a Silvio italského režiséra Paola Sorrentina, který popisuje období před rokem 2008, kdy je Berlusconi zlomený, pochybuje o sobě, ale nakonec dostává ještě poslední šanci.
Itálii nakonec vedl jako premiér téměř deset let: 1994–1995, 2001–2006 a 2008–2011.
Od odchodu z postu předsedy kabinetu ale existovalo jen minimum vlád, na které by neměl vliv. Kabinety Maria Montiho (2011–2013) a Enrica Letty (2013) jeho Forza Italia podporovala, s premiérem Matteem Renzim (2014–2016) se Berlusconi vždy dokázal domluvit, v první vládě Giuseppe Conteho (2018–2019) pravici zastupovala Liga Mattea Salviniho a v posledních dvou kabinetech Maria Draghiho (2021-2022) a Giorgii Meloniové (od 2022) měla a má Forza Italia své ministry.
Italská premiérka trpí ‚Putinova přítele‘ Berlusconiho a žehlí jeho výroky. Jeho vliv už je ale malý
Číst článek
Charakteristikou Berlusconiho politiky byla vždy velká míra korupce či korporativismu. Své firmy Mediaset či Fininvest všemožně provázal s politickou stranou Forza Italia. V souvislosti s propojením mediální, politické a ekonomické moci, které se za vlád Berlusconiho stalo tak samozřejmé, se začal používat výraz berlusconizace.
Televizní monopol
První větší peníze vydělal Berlusconi na bytové výstavbě na předměstí Milána a od 70. let se snažil prosadit v oblasti tehdy se rozjíždějícího komerčního televizního vysílání. Začal s regionálními stanicemi Telemilano 58 a Canale 5, během 80. let pak převzal konkurenční stanice Italia 1 nebo Rete 4 a v podstatě získal monopolní postavení.
Ještě v 80. letech se mu díky blízkému přátelství s lídrem socialistů Bettinem Craxim podařilo prosadit mediální zákony, které by mu pomohly zlegalizovat budovaný televizní monopol. Určitou dobu před nástupem internetu dokonce kontroloval až 90 procent televizního vysílání v zemi.
Na obrazovky přinesl barvitou a zábavnou produkci, kterou do té doby Italům veřejnoprávní televize neposkytovala. Vysílal televizní soutěže, politické debaty, sportovní přenosy i odlehčené formáty jako striptýzový pořad Colpo Grosso. Berlusconiho televizním úspěchem a zásahem celé společnosti se o dekádu později inspiroval zakladatel a ředitel TV Nova Vladimír Železný.
Během jeho posledního premiérského období ovšem organizace Freedom House přesunula Itálii ze svobodných zemí do kategorie částečně svobodných. Organizace Reportéři bez hranic, zabývající se svobodou a stavem médií a žurnalistiky v jednotlivých zemích, zařadila Itálii tehdy až na 57. místo na světě.
Berlusconi stihl během politické kariéry řadu skandálních momentů. Během tiskové konference s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v roce 2008 například předstíral střelbu na novináře.
A forgotten gem of the past: in 2008, at a joint press conference with Putin in Sardinia, Berlusconi made a gesture imitating a gunman shooting toward a Russian journalist who had asked a question about Putin's personal relationships.
Nobody in the room said a single word.
14:03 – 02. 04. 2022
Putin, Kaddáfí i Topolánek
Až do smrti patřil Berlusconi k největším evropským politickým spojencům ruského prezidenta. Loňskou invazi na Ukrajinu sice formálně odsoudil, dlouhodobě s Putinem ale udržoval vstřícné vztahy. Až natolik blízké, že byl z opozičních řad tradičně označován za „Putinova trojského koně“.
‚Nekompromisní‘ Meloniová po měsíci vlády: ve vyjednáváních uzemnila Salviniho i Berlusconiho
Číst článek
Loni na podzim dokonce prohlásil, že byl Putin k válce dotlačen a chtěl jen ukrajinské vedení v Kyjevě nahradit „vládou slušných lidí“. V době svého premiérství jej i soukromě hostil ve své vile na Sardinii.
„Trochu jsem obnovil vztahy s prezidentem Putinem… vlastně hodně. K narozeninám mi poslal dvacet lahví vodky a velmi milý dopis. Na oplátku jsem mu poslal lahve lambrusca a také milý dopis. Nazval mě prvním z jeho pěti opravdových přátel,“ řekl Berlusconi na nahrávce, kterou v řínu zveřejnil francouzský deník La Presse.
„Berlusconiho postoj k Putinovi je aspoň konzistentní. Je jedním z mála proruských politiků, který názorově zůstal na stejné pozici jako před válkou. Má pocit, že je Putinovým přítelem a že by ho neměl opouštět,“ popsal nedávno pro iROZHLAS.cz odborník na italskou politiku Martin Mejstřík z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
I přes to je ale jeho Forza Italia součástí kabinetu Giorgii Meloniové, která velmi podporuje Ukrajinu. V loňských volbách Berlusconiho partaj získala už jen zhruba osm procent, a tak je její vliv na celkovou politiku vlády omezený.
Bratři Itálie premiérky Meloniové nechtějí obnovit fašistický režim. Jsou to ale ‚Mussoliniho vnoučata‘
Číst článek
„Berlusconi vždy v zahraniční politice kladl důraz na personální vazby,“ vysvětluje Mejstřík. „I proto Itálie během jeho vlád ztratila kredit v Evropě. Kvůli tomu, že se například s Angelou Merkelovou nebo Nicolasem Sarkozym neměl rád, se výrazně zhoršily italské vztahy s Německem nebo Francií. Kromě Putina se zase dlouho velmi přátelil s libyjským diktátorem Muammarem Kaddáfím.“
Otisk zanechal i v české politice. V roce 2008 letěl tehdejší český premiér Mirek Topolánek (ODS) na dovolenou do Berlusconiho vily soukromým letadlem a v létě 2009 zveřejnil španělský deník El País paparazzi fotografie z Berlusconiho vily, na kterých je i Topolánek.
Ten potvrdil, že na fotografii být může. Zároveň ale uvedl, že obrázek, na kterém má být nahý, je montáží. Český premiér celou kauzu označil za „produkt levicové kampaně“.
Fotbalová vášeň
S Berlusconim je také neodmyslitelně spjatá kopaná. Jako celoživotní fanoušek AC Milán klub v roce 1986 koupil a postupně ovládl nejen italský, ale i evropský fotbal. Než jej v roce 2017 prodal, vyhrál klub pětkrát Ligu mistrů nebo Pohár mistrů evropských zemí a osmkrát italskou ligu.
Na stará kolena si poté v roce 2018 koupil klub AC Monza a ze třetí ligy jej dostal do první. Loni svým svěřencům slíbil „autobus plný prostitutek“, pokud porazí AC Milán, Juventus nebo jiný silný ligový klub.
O Berlusconiho přetrvávajícím odkazu pro Itálii posledních třech dekád vypovídá i to, že jej jeho televizní kanály celý den oplakávají, změnily celodenní vysílání a i premiérka Giorgia Meloniová v pondělí zrušila všechny oficiální plány. Je velmi pravděpodobné, že Berlusconi bude mít státní pohřeb.
Po takové době v politice už se na něj v Itálii dívá nekriticky jen málokdo, pro levici byl vítaným terčem předvolební kampaně, ale s tím jak jeho vliv v poslední době spíše upadal, se pro mnohé především mladé Italy stal už jen televizním staříkem vyprávějícím přisprostlé vtipy.
„Na každodenní politiku má téměř nulový vliv, je mu téměř devadesát let a je už dnes jen jakýmsi trpěným elementem, který říká divné věci,“ zmínil k Berlusconimu před pár týdny odborník na Itálii Martin Mejstřík.
