Znásilnění i vraždy. Lidskoprávní organizace zmapovala ruské zločiny proti ukrajinským civilistům
Lidskoprávní organizace Human Rights Watch zdokumentovala případy, kdy se ruští vojáci dopustili porušování zákonů vůči civilistům v okupovaných oblastech kolem Černihivu, Charkova a Kyjeva. Jde o opakované znásilnění, vraždy a další případy násilí a vyhrožování civilistům, a to mezi 27. únorem a 14. březnem. Ruští vojáci také drancovali civilní majetek, včetně jídla, oblečení či dříví. Jsou zodpovědní za válečné zločiny, uvedla organizace.
„Případy, které jsme zdokumentovali, představují nevýslovnou a záměrnou krutost a násilí vůči ukrajinským civilistům,“ uvádí v dokumentu Hugh Williamson, ředitel Human Rights Watch pro Evropu a střední Asii. „Znásilnění, vraždy a další násilné činy proti lidem v zajetí ruských sil by měly být vyšetřovány jako válečné zločiny,“ dodal.
Human Rights Watch osobně nebo telefonicky vyzpovídala svědky, oběti a místní obyvatele Ruskem okupovaných území. Někteří lidé kvůli ochraně žádali, aby mohli být uvedeni pouze křestními jmény nebo pod změněnými jmény.
Ukrajinci našli v osvobozené Buče stovky zavražděných civilistů. ‚Provokace,‘ zní z Moskvy
Číst článek
4. března ruští vojáci v Buči, asi 30 kilometrů severozápadně od Kyjeva, shromáždili pět mužů a jednoho z nich zavraždili. Svědek uvedl, že vojáci přinutili pět mužů kleknout na kraji silnice, přetáhli jim trička přes hlavu a jednoho z nich zastřelili zezadu do hlavy. „Spadl (na zem),“ řekl svědek, „a ženy (přítomné na místě činu) začaly křičet.“
Ruské síly ve vesnici Staryj Bykiv v Černihivské oblasti zadržely 27. února nejméně šest mužů a později je zavraždily, potvrdila matka jednoho z mužů, která byla poblíž, když byl její syn zadržen. K tomuto válečnému zločinu uvádí lidskoprávní organizace ještě svědectví dalšího muže, který následně viděl všech šest mrtvých těl.
Jiný muž řekl Human Rights Watch, že mu 4. března vyhrožoval ruský voják, že jej i jeho syna ve vesnici Zabuchchya severozápadně od Kyjeva zabijí. Prohledal totiž jejich dům a na dvoře našel loveckou pušku a benzin. Další voják zasáhl a zabránil mu je zabít, uvedl šedesátiletý muž. V samostatném rozhovoru tento příběh potvrdila jeho dcera.
6. března ruští vojáci ve vesnici Vorzel, asi 50 kilometrů severozápadně od Kyjeva, hodili do sklepa kouřový granát a poté zastřelili ženu a čtrnáctileté dítě, když ze sklepa vycházeli. Informace organizaci poskytl muž, který se ve sklepě skrýval a o incidentu se dozvěděl od ostatních. Dítě zemřelo okamžitě, žena o dva dny později na následky postřelení.
Jedna žena uvedla, že ji ruský voják 13. března opakovaně znásilnil ve škole v Charkovském regionu, kde se se svou rodinou ukrývala. Vypověděla, že ji voják bil, pořezal jí obličej, krk a odřezal vlasy. Následujícího dne žena uprchla do Charkova, kde se jí dostalo lékařského ošetření. Zástupcům Human Rights Watch ukázala fotografie, na nichž jsou její zranění viditelná.
Mnoho ukrajinských civilistů, s nimiž organizace mluvila, popsalo, že Rusové sháněli a kradli jídlo, dříví, oblečení nebo třeba motorové pily, sekery a benzin.
Všechny strany ozbrojeného konfliktu na Ukrajině jsou povinny dodržovat mezinárodní humanitární právo nebo válečné zákony, včetně Ženevských úmluv a jejich dodatkových protokolů. Útočné ozbrojené síly, které mají kontrolu nad danou oblastí, podléhají mezinárodnímu okupačnímu právu. Mezinárodně uznávaná lidská práva platí vždy, upozorňuje organizace.
‚Vystoupil, zvedl ruce nad hlavu. A oni ho zastřelili.‘ Ukrajinský dron zachytil ruský útok na civilisty
Číst článek
Válečné zákony zakazují úmyslné zabíjení, znásilňování a jiné sexuální násilí, mučení a nelidské zacházení se zajatými vojáky a civilisty. Zakázáno je také drancování a rabování. Každý, kdo nařídí nebo úmyslně spáchá takové činy, nebo je podporuje a napomáhá jim, je odpovědný za válečné zločiny. Velitelé sil, kteří věděli nebo o takových zločinech mohli vědět, ale nepokusili se je zastavit nebo potrestat odpovědné osoby, jsou trestně odpovědní v rámci velitelské odpovědnosti.
„Rusko má mezinárodněprávní závazek nestranně vyšetřovat údajné válečné zločiny svých vojáků,“ řekl Williamson. „Velitelé by si měli uvědomit, že nepodniknutí opatření proti vraždě a znásilnění je může učinit osobně odpovědnými za válečné zločiny.“
Zmíněné zmapované zločiny si můžete detailněji přečíst ve zbytku článku.
Znásilnění v Charkově
13. března ruský voják zbil a opakovaně znásilňoval Olhu (což není její pravé jméno), 31letou ženu ve vesnici Malaya Rohan u Charkova, kterou v té době ovládaly ruské síly.
Ruští vojáci vstoupili do vesnice 25. února, uvedla Olha. Toho dne se asi 40 vesničanů, většinou žen a dívek, ukrývalo v suterénu místní školy. Byla tam se svou pětiletou dcerou, matkou, třináctiletou sestrou a 24letým bratrem.
Kolem půlnoci 13. března ruský voják násilně vstoupil do školy, řekla Olha: „Rozbil okna u vchodu do školy a zabouchal na dveře.“ Strážný mu otevřel.
Voják vyzbrojen útočnou puškou a pistolí vešel do sklepa a všem nařídil, aby se seřadili. Olha stála v řadě a držela svou spící dceru. Řekl jí, aby mu dívku podala, což odmítla. Přikázal proto jejímu bratrovi, aby vystoupil a nařídil zbytku skupiny, aby si klekli, nebo – jak řekl – všechny ve sklepě zastřelí. Voják jejímu bratrovi nařídil, aby mu ukázal, kde je jídlo. Odešli spolu a vrátili se o hodinu nebo dvě později.
Následně se voják posadil na podlahu a lidé se začali ptát, jestli by mohli na záchod. „Nechal je odejít ve skupinách po dvou či třech,“ popsala Olha. Lidé se postupně začali ukládat ke spánku. Voják přistoupil k její rodině a řekl jí, aby ho následovala. Odvedl ji do jedné ze tříd ve druhém patře, kde na ni namířil pistoli a řekl jí, aby se svlékla.
„Řekl mi, abych mu dala (orální sex). Celou dobu mi držel zbraň u spánku nebo mi jí mířil do obličeje. Dvakrát vystřelil do stropu. Prý proto, aby mi dodal větší ‚motivaci‘,“ popsala Olha. Znásilnil ji a pak jí řekl, aby si sedla na židli.
Bývalá soudkyně v Haagu: Události na Ukrajině zatím znaky genocidy nenesou, je to zvláštní trestný čin
Číst článek
Řekla mu, že jí v nevytopené škole začíná být zima. Zeptala se, jestli by se nemohla obléknout, ale voják jí řekl, že si může obléknout pouze svršek, kalhoty nebo spodní prádlo ne. „Když jsem se oblékala, řekl mi, že je Rus, jak se jmenuje a že mu je 20. Prý jsem mu připomínala dívku, se kterou chodil do školy.“
Pak jí řekl, aby šla do sklepa, vzala si věci, aby s ním mohla zůstat ve třídě. To odmítla. „Věděla jsem, že by moje dcera plakala, kdyby mě viděla,“ popsala. Voják jí začal nožem vyhrožovat, aby to udělala, jestli chce své dítě ještě někdy vidět. Znovu ji znásilnil, přiložil jí nůž ke krku a pořezal ji. Také jí pořezal tváře a uřízl část vlasů. Uhodil ji do obličeje knihou a opakovaně ji zfackoval. Na fotografiích z 19. a 20. března, které ukázala Human Rights Watch, jsou vidět řezné rány a modřiny na jejím krku a obličeji.
Zhruba v sedm hodin ráno 14. března jí voják řekl, aby mu sehnala krabičku cigaret. Společně sešli dolů. Požádala strážného, aby mu dal nějaké cigarety. Poté voják odešel.
Toho dne šla se svou rodinou pěšky do Charkova, kde jí dobrovolníci poskytli základní lékařskou pomoc a pak se přesunuli do protileteckého krytu. „Mám štěstí, že jsem naživu,“ řekla s tím, že úřady v její obci jsou s ní a její matkou v kontaktu a připravují trestní oznámení, které plánují podat ukrajinské prokuratuře.
Human Rights Watch obdržela další tři další obvinění ze sexuálního násilí ze strany ruských vojáků v dalších vesnicích v Černihivské oblasti a v Mariupolu na jihovýchodě Ukrajiny. Nebyla je však schopna nezávisle ověřit.
Vraždy a další násilí
27. února ruské síly shromáždily šest mužů ve vesnici Staryj Bykiv v Černihivské oblasti a zavraždily je. Tetiana z vesnice Novyj Bykiv, která leží jen přes řeku, mluvila s příbuznými čtyř zabitých mužů. Pro Human Rights Watch řekla, že 27. února byl vyhozen do povětří most mezi Novým Bykivem a Starým Bykivem a ruské síly ostřelovaly obě vesnice. Kolona ruských obrněných vozidel poté vjela do Starého Bykiva.
„Většina lidí se kvůli ostřelování schovávala ve sklepech a vojáci chodili od dveří ke dveřím,“ uvedla Tatiana s tím, že jí to řekly rodiny ze Starého Bykiva.
Vojáci odvedli šest mužů: „Vzali šest mužů ze tří různých rodin. Jedné matce odvedli a zastřelili oba syny. Dalšímu mladému muži bylo něco přes 20, jmenoval se Bohdan. Jeho matku dobře znám, řekla mi, že jí vojáci řekli, aby počkala doma, zatímco jí odváděli syna… aby ho vyslechli. To řekli i dalším rodinám. Místo toho je odvedli pryč na druhý konec vesnice a zastřelili je.“
Konvenční síly jsou v podstatě úplně nasazeny, Rusové nemají žádné zásadní rezervy, říká analytik Ludvík
Číst článek
Viktoria, Bohdanova matka, v jiném rozhovoru popsala pro Human Rights Watch události z 27. února: „Vzali mého syna Bohdana (29 let) a mého švagra Sašu (39). Kvůli ostřelování jsme byli ve sklepě, takže jsme neviděli ven. Oni dva šli ven kouřit. Pak přiběhl náš soused s tím, že viděl, jak Bohdana, Sašu a pár dalších kluků odvádějí.“
Viktoria se běžela ruských vojáků na kontrolním stanovišti zeptat, co se stalo. „Řekli nám, abychom se nebáli, že je trochu vyděsí a pak je nechají jít,“ uvedla. „Ušli jsme asi 50 metrů… a uslyšeli jsme výstřely. Bylo asi 18.20.“ Doplnila, že šla druhý den se sestrou na louku a tam viděla u budovy ležet těla:
„Tři byli na jedné straně budovy, ale ne můj syn a švagr. Obešli jsme to a tam jsme je viděli. Leželi tam. V hlavách měli průstřely, ruce měli svázané za zády. Podívala jsem se na tělo mého syna. Měl vyprázdněné kapsy, neměl mobil, klíče ani doklady.“
Viktoria následně požádala vojáky na checkpointu o povolení, aby si těla odnesli. Odmítli však. Velké ostřelování oblasti pokračovalo i v následujících dnech.
O více než týden později, 7. března, znovu požádali vojáky o povolení. „Řekli nám, abychom šli na hřbitov, že nám těla přinesou… Všichni sousedi přišli, 75 lidí… Všechny jsme je pohřbili, v jeden den, do oddělených hrobů,“ dodala.
Dalšími čtyřmi pohřbenými toho dne byli Volodymyr (40), další Olexander (40) a dva bratři Ihor (31) a Oleh (33).
Tatiana řekla, že vojáci také vesničanům sebrali veškeré dřevo a nenechali jim nic na vytápění domovů nebo vaření.
Zastřelený civilista v Buči
4. března ruské síly zavraždily muže v Buče, 30 kilometrů severozápadně od Kyjeva, a vyhrožovaly zabitím čtyřem dalším, řekla učitelka, který byla svědkem vraždy. Řekla, že slyšela střelbu asi v sedm hodin a viděla tři ruská obrněná vozidla a čtyři kamiony Kamaz projíždět její ulicí.
Ukrývala se ve sklepě se svými dvěma psy, když uslyšela rozbití skla a poté rozbití vchodových dveří. Hlasy venku říkaly: „Vyjděte hned ven, nebo tam hodíme granát.“
Křičela, že je ve sklepě sama. Následně se zdviženýma rukama vyšla ven. „Venku byli tři muži, dva vojáci a velitel,“ řekla. „Vzali mi telefon, zkontrolovali ho, pak mi řekli, abych si vzala doklady a šla s nimi.“ Když šla s vojáky po ulici, viděla, že obcházejí i její sousedy.
Ukrajinci oznámili, že vytlačili ruské vojáky a ovládli celou oblast kolem Kyjeva
Číst článek
„Vzali nás tam, kde bývala kancelář AgroButpostach (společnost pronajímající skladovací prostory). Přímo u budovy je parkoviště a malé náměstíčko. Tam shromáždili lidi, většinou ženy, ale bylo mezi námi i několik mužů, padesátníků. Bylo tam asi 30 vojáků a velitel měl výsadkářské odznaky. Mluvil s přízvukem ze západního nebo středozápadního Ruska… Sama jsem se narodila v Rusku, takže takové věci poznám. Všichni vojáci byli hubení a vypadali opotřebovaně.
Popsala, že vojáci přivedli na náměstí asi 40 lidí, posbírali všem telefony, zkontrolovali doklady a zeptali se, kdo je v teritoriální obraně, případně místních jednotkách sebeobrany:
„Dvě ženy požádaly, jestli by nemohly jít na záchod. Jedna z nich byla těhotná. Požádala jsem, abych mohla jít s nimi. Voják nám ukázal cestu na záchod, který byl za budovou, myslím, že to bylo jejich velitelství. Budova byla dlouhá. Podél zdi na druhé straně jsme viděli velkou kaluž krve.“
Dodala, že ve velmi chladném počasí čekali na náměstí hodiny: „V jednu chvíli přivedli mladého muže, pak další čtyři. Vojáci jim nařídili, aby si sundali boty a bundy. Přinutili je klečet na kraji silnice. Vojáci jim stáhli trička přes hlavu. Jednoho střelili do hlavy. Spadl. Ženy křičely. Ostatní čtyři muži tam dál klečeli. Velitel řekl zbytku lidí na náměstí: ‚Nebojte se. Všichni jste normální. Tohle je špína. Jsme tu, abychom vás očistili od špíny.‘“
Řekla, že po několika dalších hodinách vojáci odvedli lidi zpět do jejich domovů. Když odcházela, čtyři klečící muži zůstávali ve stejné pozici. Když mohla 9. března opustit město, tělo mladého muže stále leželo na místě, kde byl zastřelen.
UPOZORNĚNÍ: Fotogalerie obsahuje citlivý obsah
Puška a benzin
Čtyřicetiletý Dmytro řekl lidskoprávní organizaci, že on a jeho rodina uprchli z těžce ostřelované Buči 7. března. Řekl, že nevěděli o žádných bezpečných evakuačních trasách, a tak šli – zabaleni do bílých prostěradel – asi pět kilometrů do vesnice Vorzel.
Jakmile byli ve Vorzelu, ukryli se na dvě noci se skupinou místních ve sklepě dvoupatrové budovy. Dmytro řekl, že ve sklepě s nimi byla žena, která měla zranění na hrudi a nohou.
‚Každý ukrajinský fotograf sní o tom, že jeho snímek ukončí válku.‘ Na Ukrajině zemřel novinář Levin
Číst článek
Další lidé ve sklepě mu řekli, že byla střelena den předtím, když ruští vojáci do sklepa vtrhli a hodili dovnitř kouřový granát. Několik lidí zpanikařilo a vyběhlo ven, kde na ně ruští vojáci stříleli. Žena byla zraněna a čtrnáctileté dítě zabito střelou do hlavy. Dmytro řekl, že žena zemřela další den, 8. března. Spolu s několika místními obyvateli ji pohřbili před protileteckým krytem.
4. března ruské síly pohrozily vraždou muže a jeho syna ve vesnici Zabuchchya u Irpině. Obyvatel vesnice řekl, že 4. března ruské síly vstoupily do vesnice, kde se ve sklepě svého domu ukrýval s dalšími deseti lidmi, včetně rodiny z Irpině. V samostatném rozhovoru jeho dcera jeho výpověď potvrdila.
Uvedl, že do jeho domu vstoupilo celkem třináct vojáků, aby ho prohledali: „Ptali se na mého 34letého syna, který je v teritoriální obraně. Vyšel ven. Zeptali se, kdo je v domě, pak ho prohledali… obrátili vzhůru nohama. Na dvorku našli mou loveckou pušku a kanystr s benzinem a začali vyšilovat,“ popisuje.
„Velitel jim přikázal: ‚Vezměte je ven ke stromu a zastřelte je.‘ Odvedli nás ven, jeden z vojáků protestoval. Vzali nás zpátky dovnitř a nařídili synovi, aby se svlékl do naha, že chtějí hledat nacionalistická tetování. Další vojáci chodili do domů v naší ulici, včetně domu soudce, místního zastupitele. Ten odjel pryč a dům zamkl.“
Dmytro dál popsal, že vojáci v soudcově domě rozbili okno, dostali se dovnitř a pak viděli, jak z něj vynášeli tašky a další věci. „Potom, co odešli, jsem vzal svou rodinu a všechny, kdo byli ve sklepě, a ve dvou autech jsme odjeli. Má žena, syn a osmdesátiletá matka teď zůstávají v dceřině domě v Chodosivce jihozápadně od Kyjeva,“ dodal.
