Erdogan s Putinem jsou si velmi podobní. Turecký prezident ale nemá myšlení agresora, míní turkolog
„Turecko už viditelně připomíná Rusko. Erdogan kopíruje Putina,“ říkal profesor turkologie a překladatel Petr Kučera ještě před ruskou agresí na Ukrajině. Od té doby se hodně změnilo, po velkém zemětřesení v Turecku, kdy vláda nezvládala a stále nezvládá postarat se o postižené, popularita tureckého prezidenta před květnovými volbami poklesla. Prezident, který má právo veta ve všech podstatných rozhodnutích, tak sám ovládá v podstatě celou zemi.
Řekl byste i dnes, že je Erdogan podobný Putinovi?
V mnoha ohledech ano. Oba se vzhlížejí v autoritativnímu způsobu vlády, oba vytvořili takový populisticko-nacionalistický vládní systém, oba se snaží koncentrovat moc ve svých rukou a v podstatě ovládat všechny tři složky politického systému, exekutivu, judikativu i legislativu. Ale samozřejmě to srovnání i v něčem pokulhává.
Poslechněte si celou Osobnost Plus Barbory Tachecí. Hostem je Petr Kučera, profesor z Gutenbergovy univerzity v Mohuči
Představuje Erdogan pro svět systémově podobné riziko jako Putin – to znamená takové to myšlení agresora?
V tom by to srovnání pokulhávalo. Na nějaké teoretické rovině si Erdogan nebo jeho nejbližší okolí pohrává s nějakou kulturní expanzí Turecka do bývalých oblastí Osmanské říše a vojensky zasáhlo třeba v severní Sýrii, ale to se spíše týkalo snahy nějak omezit kurdský separatismus.
Jaký má Erdogan dnes vztah k Putinovi? Víme, že se dvakrát pokoušel organizovat mírová jednání, z čehož sešlo.
To přesně nezodpovím, nevím detaily. Určitě tam byly vzájemné sympatie, ale taky pocit konkurence. Turecko s Ruskem nevycházelo vždy dobře, i z historických zkušeností. Možná si vzpomenete třeba na incident, kdy Turci sestřelili ruskou stíhačku, která přelétla krátce nad tureckým územím, a potom ty vztahy dost implodovaly.
Takže myslím, že mají korektní vztahy, ale nedá se říct, že by to byli nějací přátelé nebo že by se navzájem úplně podporovali.
Nevíte, jak je to třeba se zbraněmi z Turecka na Ukrajinu?
Nevím o tom, že by Turecko přímo dodávalo zbraně. Připadá mi, že je to spíše na úrovni nějakých drbů nebo zatím nepotvrzených informací a spekulací.
Zemětřesení ovlivní volby v Turecku. Erdogan omezuje média, aby se vyhnul kritice, říká politoložka
Číst článek
Když jsme zmínili to, jak Erdogan do jisté míry napodoboval Putina, tak jak dalece byla v Turecku v posledních letech omezena lidská práva? Speciálně asi po roce 2016.
Tam je potřeba vidět dlouhodobý vývoj. Když Erdogan nebo jeho strana nastoupili k moci v roce 2002, tak těch prvních pět šest let to byla v podstatě taková demokratizační mašina. Všechny reformy, které se prosadily, směřovaly k demokratizaci země, přiblížení Turecka k EU.
A to po těch zhruba pěti šesti letech skončilo a teprve od té doby se datuje nástup autoritativního režimu. A lidská práva trpí už od roku minimálně 2013 po protestech v parku Gezi v Istanbulu.
Atmosféra strachu
A v jakém jsou stavu teď? Údajně se lidé v Turecku dostávají do vazby už proto, jaké webové stránky třeba sledují. Tak za co ještě je možné se v Turecku dostat do vazby?
Justice funguje dost arbitrárně, často se objeví velmi kritické články – třeba dnes jsem ráno četl noviny, kde vyloženě vyzývali k odstoupení Erdogana – a nemá to žádné konsekvence. A pak někde něco tweetujete a už vám klepe policie na dveře a zatknou vás. Je to dost nevypočitatelné, kdo je a není postižen.
Není cílem takového chaosu, aby se prostě báli všichni všeho?
Ano, určitá atmosféra strachu, že nevíte, kde jsou hranice, co si ještě můžete dovolit.
Cholera, kontejnerová městečka i nouzový stav. Před měsícem zasáhlo Turecko a Sýrii zemětřesení
Číst článek
Dá se přesto říct, jaké věci dostanou Turky spolehlivě do vazby?
Asi v podstatě jakákoliv tvrdá kritika armády, v podstatě i prezidenta – i když teď se mi zdálo, že v poslední době ty případy zatýkání za urážku prezidenta poněkud poklesly, že se Erdogan sám trošku bojí, ale to byly stovky případů, i třeba gymnazisti se dostali do vazby jenom kvůli tomu, že kritizovali prezidenta.
To znamená, že když jdou třeba Turci večer do hospody s kamarády, tak ani mezi sebou nekritizují Erdogana, neříkají vtipy o prezidentovi? Nic takového si netroufnou?
To bych neřekl. Tady byla jiná situace po roce 2016, po tom pokusu o puč, to byla vyloženě štvavá atmosféra, kdy třeba vláda dokonce zřídila takovou aplikaci na mobilu, kde jste mohli udávat své nejbližší za kritiku, ale ta skončila. A teď už je kritika poměrně možná, ale jeden nikdy neví.
Celou Osobnost Plus Barbory Tachecí najdete v audiozáznamu.
