„Akustické zbraně vyvíjel už Hitler.“ Ruská GRU s nimi měla ničit mozky amerických diplomatů

Praha 4. dubna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V pondělí vyšel na ruském investigativním portálu The Insider velký článek, který přináší dost nečekaná odhalení. Vyšel 1. dubna, tak jsem si říkal, jestli to není aprílový žertík. Týká se to totiž takzvaného Havanského syndromu. Žertík to není. 
Je to záhada, o které se hovoří už skoro deset let. Jméno vzniklo podle kubánského hlavního města, kde si několik desítek amerických a kanadských diplomatů postupem času začalo stěžovat na nevysvětlitelné bolesti hlavy, pískání v uších a ztráty orientace nebo rovnováhy. Nikdo nechápal, co se děje. Posílali je na vyšetření, ale nic se nenašlo. A vzhledem k tomu, že obě mise – kanadská a americká – byly vedle sebe, tak se začalo uvažovat o tom, jestli tam není nějaká zbraň, ať už elektromagnetická, třeba na principu mikrovln, nebo naopak akustická, která by mohla poškozovat mozky. Případy se začaly postupně šířit i z Ruska, Číny, Tchaj-wanu, Německa…

… Že různí diplomaté po světě hlásili stejné příznaky, jako ti na Kubě…?
Nebo velmi podobné. Příznaků je samozřejmě celá řada, u každého to funguje trochu jinak. Americké úřady se velmi snažily, byť oběti na to mají trochu jiný názor. Ty jim říkají, že je poslali na pár vyšetření a řekli, že to je normální a že to nic není. Lidé, kteří zastávají oponentní linku, naopak tvrdí, že tam není nic, co by je spojovalo, co by se nedalo vysvětlit jinak. Divné je, že jich je tolik, ale naznačují, že by také mohlo jít o davovou psychózu a následek dlouhodobého pobývání ve velmi stresujícím prostředí. Když budete americký diplomat v Havaně, tak uznávám, že to asi nebude úplně procházka růžovým sadem. 

Velké množství případů

Na druhou stranu bývalý příslušník CIA Marc Polymeropoulos v rozhovoru pro The Insider zmínil, že všechna válečná místa, na kterých byl – Blízký východ, jižní Asie, východní Afrika – byla jeho happy places, že se tam cítil v pohodě, ale teprve v Moskvě v prosinci 2017 pocítil, že byl bezmocný a poprvé pocítil paniku. Probudil se se zvoněním v uších, místnost se točila a měl závrať…
Nechci to zlehčovat, ale jsou lidé, kteří vám řeknou, že si to někdo mohl trošičku přibarvovat, aby získal odškodnění od vlády. Nicméně pravda je, že těch případů je tolik, že to asi nemůže být náhoda. Bylo nespočet nejrůznějších komisí, které to vyšetřovaly. Některé řekly, že to vypadá, že tam zásah nějaké neznámé zbraně skutečně byl. Jiné zase řekly – jestli mě paměť neklame – že z 1 000 případů se jich 976 dá vysvětlit přirozenými důvody. Je to tedy velká záhada. A právě materiál, který je výsledkem práce The Insideru, německého Der Spiegelu a americké televize CBS, může být v tomto do určité míry průlomem. Osobně o tom ale ještě nejsem úplně přesvědčený.

Ale novináři The Insideru, pořadu 60 Minutes na CBS a Der Spiegelu o tom, že příznaky způsobily zbraně, přesvědčení jsou…?
Nabízejí velmi zajímavé a asi i pravděpodobné vysvětlení. Nutno podotknout, že to jsou velká jména – šéfredaktor The Insideru Roman Dobrochotov, jeden z absolutně nejlepších ruských investigativních novinářů, spoluzakladatel skupiny Bellingcat Christo Grozev a Michael Weiss. To je člověk, který možná není tak mediálně známý, ale řadí se mezi absolutně nejuznávanější znalce ruských tajných služeb. Ti by asi těžko pustili nějaký nesmysl.

Vycházejí z toho, že měli přístup k pohybům členů jednotky 29155 ruské tajné služby GRU, o které už víme, že stála za otravou Skripalových. Tehdy se ukázalo, že ti dva agenti měli pasy úplně stejné série, které se lišily jen posledním číslem. Tajné služby, ale i všichni, kteří měli přístup k nějakým databázím, třeba leteckých společností, okamžitě začali z této série scanovat, která čísla by se o jedno nebo dvě lišila. Takhle odhalili prakticky celou jednotku, takže věděli, kde byli, a začali to porovnávat s případy, ve kterých si lidé začali stěžovat na některé příznaky.

Současně začali zjišťovat, kdo všechno s jednotkou spolupracoval – to nebyli jenom výkonní agenti, ale celá řada lékařů, v podstatě i Skripalovým, jeden z nich měl medicínské vzdělání. Takhle zjistili, že tam jsou i další napojení na výzkumné centrum, které se zabývalo výzkumem akustických zbraní. A zjistili, že bývalý zástupce velitele této jednotky, pan Terentěv, nepodával daňové přiznání. Když ho ale vzali do Kremlu pracovat, kde musel doložit veškeré příjmy, tak tam uvedl, že chybějící částka 100 000 rublů byla státní zakázka na vývoj akustické zbraně. 

To bylo vodítko?
Oni tvrdí, že je to velmi pravděpodobné. Našli i oběti, které – ve dvou případech – členy jednotky právě z té doby poznaly.

Jak to funguje?

Klíčovým zjištěním bylo podle novinářů to, že někteří členové té nechvalně proslulé jednotky 29155 GRU získávali ocenění nebo byli povýšeni právě za práci na akustických zbraních. To je terminus technicus v ruské válečně výzkumné literatuře. To existuje jako pojem, není to nic nového…?
Existuje. Není to nic úplně objevného, ostatně akustické zbraně vyvíjel už Hitler. Otázka je, nakolik se jim to skutečně povedlo. Hodně to naznačuje. Pořád si říkám, že kdyby to byla skutečně taková přelomová zbraň, tak částka 100 tisíc rublů – v přepočtu asi 30 tisíc korun – by asi nebyla úplně adekvátní.

Je to Rusko… 
… Tak uvidíme.

Přesvědčil vás jejich popis, jak měly zbraně fungovat? 
Nechci si hrát na odborníka na poškození mozku, ale podle toho, co je v té investigaci a co jsem si k tomu trochu načetl, tak je velmi obtížné zjišťovat, co se stalo. Naše poznatky o mozku jsou stále… Možná už ne v plenkách, ale v batolecím věku a celé se to zhoršuje tím, že se to vyšetřuje až po nějaké době, kdy se mozek sám zahojí. Tam to je vždycky obtížné a myslím, že to byl taky důvod, proč americké komise nedokázaly dojít k jednoznačnému závěru. Jsou případy, které jsou zadokumentované – třeba jeden velmi vzácný syndrom, který se projevil u manželky amerického diplomata v Gruzii. Co čert nechtěl, zjistilo se, že úplně ve stejnou dobu tento syndrom, který má na světě tak jeden z půl milionu lidí, shodou okolností zrovna zkoumala vojensko-zdravotnická akademie v Petrohradě. Samozřejmě to může být náhoda, ale už mi to zvoní poměrně výstražně. 

A víme, jak přesně ty zbraně fungovaly nebo měly fungovat? Zda tam byli konkrétní lidé, kteří u těch diplomatů museli fyzicky být a něco na ně namířit? Nebo tam bylo nějaké nástražné zařízení?
Nemáme příliš informací, ale ti lidé tam zjevně museli být, už jen proto, že dvě z obětí je viděly a poznaly je. To znamená, že to zařízení tam asi někde museli mít. Jsme ale opravdu na začátku. Ani pořádně nevíme, na jakém principu mohlo zařízení fungovat.

Souvislosti

Už jste říkal, že jsou to agenti, kteří podnikli útok na dvojitého agenta Sergeje Skripala nebo na bulharského zbrojaře Emiliana Gebreva. Ten měl své zbraně uskladněné i v moravských Vrběticích. Máme důkazy, že v tom mohli být namočení i „vrbětičtí“ agenti Miškin a Čepiga? 
Nemáme stoprocentní důkaz, ale Miškin, který vystupoval pod jménem Petrov, v lednu 2014 přiletěl do Prahy, odjel do Mnichova, kde si půjčili ještě s druhým člověkem auto, a někam odjeli. Podle kilometráže mohli dojet do Frankfurtu, nebo zkrátka několik set kilometrový okruh. Když se zjistilo, že je Miškin zapleten do výbuchu u Vrbětic, tak se předpokládalo, že to byla součást přípravy téhle operace. Dnes Bellingcat s The Insiderem říkají, že to nemuselo být spojeno s Vrběticemi, ale s jedním z útoků ve Frankfurtu v Německu. Takže ano, tento člověk tam zcela jednoznačně byl, protože než se přišlo na jejich činnost, tak to trvalo čtyři roky. Tohle jsme vždycky zpětně rekonstruovali právě na základě jejich nešťastných pasů – pro nás šťastných – které ve všech databázích zanechávaly výraznou stopu.

Jak moc věrohodné je podle vás to, k čemu ve výsledku došli? Říkal jste, že tam jsou nezodpovězené otázky. Narážím třeba i na materiály, se kterými pracovali – získali sadu dokumentů, které popisují utajený sovětský program jménem Reduktor, který začal už někdy v roce 1984 a který měl být zaměřený na elektromagnetickou radiaci. Má to s tím nějakou souvislost?
Může mít. Je tam jedna souvislost s výzkumným centrem Signal – jež je dnes pojmenováno nějakou absolutně nevyslovitelnou, asi osmipísmennou zkratkou – který pod sebe zahrnul všechny programy, které byly ze Sovětského svazu, týkající se různých nekonvenčních zbraní, od elektromagnetických impulsů po akustické vlny, ale třeba i pro výcvik mořských savců. O tomto centru jsem poprvé slyšel od ruských kolegů, když se někde v Norsku objevila jakási cvičená běluha.

O tom jsme už ve Vinohradské 12 mluvili. A na Krymu přece bylo tajné výcvikové středisko s delfíny, ne? 
Ano, tyhle výzkumy se vedly. Opět úplně nevíme, jak daleko se s tím dostali. Na druhou stranu o ruských chemických zbraních jsme toho také příliš nevěděli. Až ex post jsme se dozvídali, co přesně celá ta skupina bojových látek novičok umí. Takže to, že to skutečně dotáhli do provozuschopného stavu, se nedá vyloučit. 

Upřímně, ten příběh zní trošku bizarně, jako hollywoodská story ze studené války. Jakou vlnu reakcí článek vyvolal třeba v západních médiích?
Přejímají ho, protože je to skutečně podložené argumenty, a ta jména jsou natolik velká, že nemůžete říct, že se zbláznili a publikovali nějaký nesmysl, notabene když je to pod redakční kontrolou velkých mediálních domů, jako je der Spiegel nebo CBS. Nedá se to smést ze stolu. Na druhou stranu pořád nemáme odpovědi na spoustu otázek. Třeba podle čeho si vybírali oběti? Jsou tam třeba pracovníci CIA, a to jak otevření, tak tajní. Pak jsou tam diplomaté, kteří s tajnými službami neměli nic společného. Je tam manželka, která byla v domácnosti. Proč tuto zbraň nepoužívali proti jiným? 

Mohli si to testovat? 
Mohli, ale proč by to netestovali v Rusku? Třeba na stoupencích Alexeje Navalného. Samozřejmě jim nechci jakkoliv radit, ale dovedu si představit, že jestli máte nějaký přístroj, tak bude jednodušší si ho zkoušet u sebe doma, než ho prostě složitě přepravovat do zahraničí a riskovat, že mě s ním někdo objeví. 

Jak na zjištění The Insideru, 60 Minutes od CBS a Der Spiegelu zareagoval Vladimir Vladimirovič? 
Nijak, samozřejmě. Z ruské strany nepřišla žádná reakce. Jenomže oni už nevědí, co by si ještě vymysleli.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: CNN a youtubové kanály CBS News, BBC News a 60 Minutes.