‚Nešlo mu jednoduše zabránit.‘ Přečtěte si osm detailů z expertního zkoumání požáru v Českém Švýcarsku
Rychlost větru, nízká vlhkost a vysoké teploty. To vše přispělo ke vzniku loňského lesního požáru v Českém Švýcarsku. Server iROZHLAS.cz detailně prostudoval expertní analýzu, která popisuje příčiny vzniku a šíření požáru a kterou minulý pátek zveřejnilo ministerstvo životního prostředí. Bylo neodklizené kůrovcové dřevo problém? Jakou roli sehrála vlhkost? Které stromy nejvíce hořely? A proč nebyl požár v evropském kontextu výjimečný?
„Lesní požáry v Evropě v roce 2022 zasáhly zhruba 860 tisíc hektarů lesů. Desítky až nízké stovky z nich pak byly i ve Velké Británii či Skandinávii. Ve střední Evropě, konkrétně v Německu, nedaleko Norimberka shořelo v létě 2022 zhruba 1000 ha jehličnatých lesů ve vojenském prostoru,“ popisují první závěr experti v analýze a přináší odpověď na jednu z výše položených otázek.
Odklízení kůrovcového dřeva by požár v Českém Švýcarsku nezastavilo. Podle vědců by byl rozsáhlejší
Číst článek
Požár v národním parku České Švýcarsko, který vypukl loni v sobotu 23. července a trval téměř měsíc do 19. srpna, podle nich tedy nijak nevybočuje z evropské situace v tomto roce. „Je nutné připomenout, že západ České republiky byl součástí neobvykle intenzivní suché epizody postihující naprostou většinu Německa a východní Francie,“ pokračují.
Studii, na níž se podílelo sedmnáct expertů z oblasti ekologie, lesních ekosystémů, výzkumu globální změny či hydrometeorologie, si vyžádalo ministerstvo životního prostředí. Měla za úkol popsat příčiny vzniku požáru a jeho šíření.
Materiál o 112 stránkách popisuje, jak hoření ovlivnily terén a vegetace v parku, meteorologické a klimatické podmínky loni v létě, ale také nastiňuje modelové scénáře, jak by požár vypadal, kdyby nebylo takové teplo a sucho nebo kdyby byl na místě zdravý smrkový les.
Server iROZHLAS.cz dokument podrobně prostudoval a přináší výběr těch nejzajímavějších zjištění z analýzy.
Odklizení suchého dřeva
Kmeny stromů, a to ať ležících, nebo stojících, se staly lokálními centry hoření. „Kmeny poskytly ohni výjimečně hořlavý materiál ve výjimečně vysokém objemu oproti jiným částem ekosystému,“ píše se v dokumentu.
Nejméně citlivé byly z tohoto hlediska kmeny buku lesního a některých dalších listnáčů. Na rozdíl od odumřelých stromů smrku ztepilého. „V živých lesích se proto požár typicky koncentroval na báze odumřelých smrkových stromů, následně na živé borovice a nejméně často na listnáče. Přes holiny se oheň rovněž velmi ochotně šířil,“ vysvětlují experti.
Jako jedna z příčin šíření požáru bylo skloňované neodklizené suché dřevo po kůrovcové kalamitě. Analýza ale v tomto směru došla k jinému závěru - ležící smrkové dřevo sice velmi dobře hořelo, ale jeho odklizení by situaci nezlepšilo. Naopak. Požár by se šířil rychleji.
„Holiny byly překvapivě silně zasaženy požárem, a to i přes jejich ‚vyčištění‘, tj. přes absenci stojících a ležících kmenů i potěžebních zbytků. Oheň se zde rychle šířil travinnou vegetací a po povrchu hrabanky,“ popisuje analýza. Pařezy podle ní představovaly místa silně hořlavá s vysokým objemem „paliva“, často proto fungovaly jako jakýsi „hotspot“ hoření.
Rychlý a intenzivnější na holinách
Vědci také nasimulovali několik modelových situací, jak by požár vypadal, pokud by nebylo takové sucho nebo horko. Jednou ze simulací je i ta, kdy by plochy souší byly po kůrovcové epizodě nahrazeny holinami, které by vznikly, kdyby došlo k vyklizení veškerého dřeva. Na území by tak byly traviny a křoviny.
„To je také jediný realistický scénář, před kterým Správa národního parku České Švýcarsko v minulosti stála, protože smrkový les nebylo možno ochránit,“ zdůvodňují nasimulování této varianty experti.
A jak by požár vypadal? „Hoření by na holinách probíhalo s podstatně vyšší rychlostí a intenzitou a je otázkou, nakolik by se podařilo takový požár vůbec dostat pod kontrolu,“ popisují.
Požár by se podle nich pravděpodobně i rozšířil na větší plochu, než tomu skutečně bylo. „Výsledky modelu jasně ukazují, že v takovém případě by charakter požáru mohl být z určitého pohledu ještě nebezpečnější,“ píšou. Připouštějí ale, že by pravděpodobně trval kratší dobu.
Lesní požár? Nic výjimečného
„Území NP České Švýcarsko, stejně jako celý region střední Evropy, má bohatou historii lesních požárů. Četné paleoekologické důkazy ukazují, že oheň ovlivňoval fungování ekosystémů po celý holocén (tj. posledních 11 500 let),“ píšou experti v analýze.
Požáry podle ní vznikaly ve všech vegetačních typech, avšak jejich frekvence výrazně kolísá v závislosti na druhové skladbě, charakteru klimatu a antropogennímu tlaku.
„Požáry jsou častější v systémech, ve kterých dominují jehličnaté stromy (smrkové a borové typy lesa), a výrazně nižší frekvence nebo téměř jejich absence je popsána v listnatých lesích (bukové lesy),“ upřesňují odborníci.
Menší požáry ale vznikaly i v blízké minulosti. Z existující lesnické evidence vyplývá, že v období 1982–2014 proběhlo na území národního parku České Švýcarsko celkem 86 požárních událostí, které byly většinou rychle uhašeny a dosáhly tak pouze malého rozsahu.
Smrky, bory, bučiny
Oheň v národním parku dokázal podle studie překonat všechny přítomné vegetační a porostní typy: „Nejen zralý smrkový les odumřelý po gradaci lýkožrouta smrkového, ale i živý borový les, bukový les různého stáří a hustoty, listnaté a jehličnaté mlaziny, holiny s odstraněnou dendromasou v podobě tzv. těžebních zbytků, skalky porostlé zakrslou borovicí i podmáčená místa.“
Druh porostu tak patrně nebyl rozhodujícím faktorem působícím na to, kam se oheň rozšíří, ale hrál podle studie roli v síle hoření.
„Vyšší stadia síly hoření byla častěji dosahována v jehličnatém lese oproti lesu listnatému a speciálně v lese odumřelém před požárem v důsledku gradace kůrovcovitých,“ pokračuje dokument.
Zjednodušeně řečeno: nejméně hořely listnáče, více jehličnany a zvláště mrtvé kmeny smrků. Po travinách a křovinách se oheň šířil nejrychleji.
Zatímco v bukových lesích nebyly s výjimkou mlazin pozorovány případy masivního korunového požáru zasahující i celý kmen, v případě odumřelých smrkových porostů ve specifické topografické a geografické pozici (například v málo hašených soutěskách), bylo toto stadium hoření spíše pravidlem.
Počasí a klima
Příčinou vzniku a šíření požáru byly samozřejmě také meteorologické a klimatické podmínky. V první řadě panuje v oblasti dlouhodobé sucho. „V Děčíně a Sněžníku se od května 2018 vyskytuje podle SPEI-24 (index sucha – pozn. red.) nepřerušené sucho, které navíc navazuje na sucho z období od prosince 2014 do června 2017,“ popisují odborníci na klima.
Podle indexu SPEI-6, což je další index pro měření a určování sucha, bylo v srpnu 2022 ve Sněžníku nejintenzivnější sucho za 60 let.
Pro požární riziko jsou ale podle studie důležité hlavně maximální teploty vzduchu. „Maxima nad hranicí 30 °C, což znamená už středně vysoké riziko pro vznik požárů, byly převážně 19–22.7. 2022, poté 25.7. 2022 a dále až v srpnu. Teploty vzduchu před a v den vzniku požáru se pohybovaly na hranici 25–29 °C a znamenaly střední riziko,“ stojí v dokumentu.
Další horká vlna, která mohla komplikovat celý zásah a zhoršovat hlavně práci hasičů nastala od 2. do 5. srpna loňského roku, kdy se maximální teploty vzduchu dostávaly až k hranici 35 °C. „Vysoké teploty umožnily snadné šíření požáru a znesnadnily samotné hašení. Při vysokých teplotách klesala účinnost hašení vodou, proto bylo nutné opakovat zásahy,“ stojí v analýze.
Sucho a déšť
Důležitým faktorem zvyšujícím riziko vzniku požáru je podle studie vlhkost povrchové vrstvy půdy. Ta je reprezentována v tomto případě relativní půdní vlhkosti do deseti centimetrů. Jelikož jde zcela o svrchní vrstvu půdy, tak je velmi dobrým ukazatelem, jestli dané palivo bylo suché, či vlhké.
„V dostatečné době před vznikem požáru bylo již jasné, že vlhkost paliva je nízká, a tedy riziko vzniku požáru z tohoto pohledu enormní,“ zmiňují vědci.
Vlhkost paliva a tedy půdní sucho ovlivňují srážky. Ty byly podle dokumentu v České republice v létě sice vyšší, než je dlouhodobý průměr, ale prostorové rozdíly byly obrovské.
„Značný srážkový deficit byl právě na severozápadě a západě republiky (...). Před vznikem požáru byl zaznamenán úhrn 1,4 mm dne 21. 7. 2022, což je vzhledem k vysokým teplotám v té době panujícím velice málo a na vlhkosti půdy se to prakticky neprojevilo,“ stojí ve studii.
Modelové analýzy
Vědci také v rámci studie využili modelové rekonstrukce požáru, jak už bylo zmíněno výše. A to konkrétně „s využitím zkušeností špičkového světového pracoviště v USA“. „Ty ukazují, že primární příčinou rychlého a v prvních dnech nezvladatelného šíření požáru byly mimořádně příznivé podmínky, a to zejména vysoké rychlosti větru, s velmi nízkou vlhkostí paliva, vzduchu a půdy a také vysokou teplotou,“ píše se v dokumentu.
Už počátek požáru byl podle vědců velmi zásadní. „Nejpodstatnější se jeví i místo, čas a nejspíše i způsob zapálení. Protože se jednalo nejspíše o zapálení vyšší intenzity, došlo k rychlému šíření požáru do stavu, kdy v ranních hodinách 24. 7. již požár postihl poměrně velkou plochu, ze které se mohl rychle šířit,“ píšou.
A dodávají, že modelová analýza potvrdila, že šíření požáru nešlo v daných podmínkách jednoduše zabránit.
Dezinterpretace v našich myslích
Úplně poslední kapitola se oproti předchozím vymyká. Popisuje totiž interpretaci a dezinterpretaci požáru z pohledu kognitivních neboli poznávacích procesů. Ta popisuje, jak si lidé vyhodnotili požár na základě tzv. selského rozumu.
„V případě národního parku České Švýcarsko byla správa po rozšíření lýkožrouta smrkového okolnostmi donucena provést kácení uschlých kmenů, např. z důvodů bezpečnosti silničního provozu. V lese, často v blízkosti silničních komunikací, tak zůstaly ležet kmeny, které řadě místních obyvatel a turistů připomínaly palivové dříví,“ popisuje studie.
Ležící kmeny neměly kůru, byly vybledlé a horizontálně položené a vypadaly právě jako dříví určené na zátop. A proto také lidé předpokládali, že budou jako palivové dříví hořet. Poté, když vypukl požár, to vedlo lidi podle studie k přesvědčení, že vedení parku udělalo chybu, když nechalo ležet dřevo v lese.
„Správa národního parku nechala v lese povalovat kmeny, které vypadají jako palivové dříví. Pokud došlo k požáru, co by asi tak mohlo hořet jiného – a proč žádat o stanovisko akademické experty – když všichni víme, jak hoří palivové dříví?“ Takový konstrukt podle vědců vznikl v myslích velké části veřejnosti.
To podle studie vedlo k tomu, že někteří tvůrci veřejného mínění, aniž by čekali na vědecky potvrzené výsledky šetření, obviňovali správu národního parku z požáru a dále podkopávali její důvěru.
„Sociálně konstruovaný narativ obviňující správu národního parku ze způsobených škod se tak v minulých měsících šířil regionem, podpořen zmíněnou vizuální závislostí, klamnou představou, že co typicky vypadá jako palivové dříví, bude hořet jako palivové dříví,“ stojí v úplném závěru studie.
Jak přitom z dokumentu vyplývá, kdyby správa parku dříví odklízela a zbyly by holiny, požár mohl být ještě intenzivnější a horší. Kvůli mimořádně vhodným podmínkám nešlo podle expertů požáru jednoduše zabránit.
