Oslavany hledají využití pro vodu ze zrušených dolů. Mohla by sloužit pro výrobu elektřiny
Město Oslavany na Brněnsku chce využívat vodu z bývalých uhelných dolů. Vzhledem k jejímu znečištění je nejpravděpodobnější energetické využití, třeba pro výrobu elektřiny nebo vytápění. Možnosti má nastínit analýza, kterou si město nechává zpracovat.
Šachty a podzemní chodby Rosicko-oslavanského uhelného revíru se zaplnily vodou krátce po ukončení těžby v roce 1992. Ta přebytečná teď vytéká z Dědičné štoly, která ústí do řeky Oslavy v Oslavanech.
Právě tamní radnice chce důlní vodu využívat. Jenže obsahuje velké množství železa, manganu a síry. Tak velké, že by mohlo zahubit život v řece, proto na břehu funguje čistička.
Existují technologie, které z ní mohou udělat vodu pitnou. Nebo ji upravit tak, aby šla použít třeba pro výrobu elektřiny. Město si proto nechá zpracovat analýzu dostupnosti těchto technologií a variant využití důlní vody.
Problém s železem
„Dědičná štola je dílo, které vede až do druhého patra dolu Kukla a následně až do Zbýšova a dál. Celý revír je odvodňován právě na tomto místě,“ popisuje pro brněnský rozhlas starosta Oslavan Vít Aldorf z ODS.
Rosicko-oslavanské doly
- Ražba prvních štol v Rosicko-oslavanské uhelné pánvi se datuje do poloviny 18. století.
- I když v názvu revíru jsou Rosice, těžby se soustředila do okolí Oslavan, Zbýšova, Babic a nově vzniklé obce Zastávka (Boží požehnání).
- Těžba skončila v roce 1992 ve zbýšovském dole Antonín, následně zavřela i uhelná elektrárna Oslavany, která spotřebovávala část vytěženého uhlí.
Z dolu nepřetržitě vytéká 40 litrů vody za vteřinu. Ve štole jsou viditelné červeno-žluté usazeniny, protože voda obsahuje velké množství oxidů železa, mangan, síru a chloridy.
„Počátkem tisíciletí, kdy voda začala vytékat, jsme měli v Oslavanech červenou řeku bez života. V délce zhruba dvou kilometrů byl zničen veškerý život díky tomu, že všechny řasy byly utlumeny tou rzí, která ulpěla na dně řeky,“ vzpomíná Aldorf.
Proto se teď veškerá důlní voda jímá do potrubí a v čistírně se pomocí vápence zbavuje těch nejhorších příměsí, než ji vypustí do řeky. „Těch 40 litrů za vteřinu je množství, které by napojilo polovinu toho našeho Svazku vodovodů a kanalizací, zhruba 20 tisíc obyvatel, říká Roman Sládek ze Svazku vodovodů a kanalizací Ivančice.
Chemikálie ve vodě
Už teď existují technologie, které by i z takto znečištěné vody dokázaly udělat vodu pitnou. Zatím jsou sice příliš drahé, ale Roman Sládek je přesvědčen, že je jenom otázka času, kdy jednak tyto technologie zlevní a jednak se zvýší cena pitné vody: „Čekáme, že to bude opravdu velice cenná surovina, protože bez vody života není.“
Další možností je využití síly vody třeba pro výrobu elektřiny. Oba způsoby využití ale podle Romana Sládka narážejí na velký obsah sloučenin železa, síry a manganu.
„Jakékoliv zařízení po kratší době odchází, protože nevydrží ten chemický nápor takhle obohacené vody. Říkali jsme si, že by bylo dobře zvážit jiné materiály než kov na výrobu té malé vodní elektrárny. Model by se dal udělat na 3D tiskárně a mohli bychom vyzkoušet, jestli to bude fungovat,“ plánuje Roman Sládek. Uvažovali i o spolupráci s vysokými školami. Studenti by v rámci své praxe toto řešení vyzkoušet.
Možnosti budoucího využití důlní vody má prozkoumat projekt, na který Oslavanům přispěl Jihomoravský kraj dotací sto tisíc korun, vysvětluje oslavanský starosta Aldorf: „Ale není to tak, že uděláme za 150 tisíc korun nějaký projekt a začneme využívat vodu. Ne. Tady jde o to nejdříve zjistit status quo a co všechno je potřeba dál dělat.“ Výsledky by město mělo mít do konce letošního roku.
