Problémem je, že dvě opoziční strany jsou svým způsobem nesystémové, říká Pehe k obstrukcím
Obstrukční rejstřík obsahuje mnohahodinové proslovy a přestávky na jednání klubů, ale i možnost předložit stovky pozměňovacích návrhů, návrhy na změnu programu jednání, stažení bodů nebo přidávání bodů k jednání. Skupina koaličních poslanců připravuje změnu jednacího řádu, který by měl omezit některé obstrukční praktiky. „Ve většině parlamentů západních zemí se obstrukce vyskytují, ale respektuje se sněmovní většina,“ říká politolog Jiří Pehe.
Demokracie je diskuse. Zároveň rozhoduje většina při zachování práv menšin. Patří při tomto vědomí obstrukce do politiky?
Obecně se dá říct, že samozřejmě ano, ale mělo by to být pouze v těch krajních případech, kdy už opozice nemá žádnou jinou možnost. Pokud obstrukce skutečně využije, tak by neměly být takové, aby zcela zablokovaly jednání Sněmovny a paralyzovaly ji třeba na několik týdnů. Ve většině parlamentů západních zemí se obstrukce v nějaké podobě vyskytují, ale zároveň se respektuje, že zvolená většina má mít právo pokusit se prosadit to, co navrhuje.
Ten, kdo u nás zrovna vládl, narážel na obstrukce v podstatě v každém volebním období. Je ta situace podle vás dnes horší? Nadužívají se obstrukce?
Ano, samozřejmě obstrukce se používaly i v minulém volebním období, i v tom předchozím. Ale v tomto případě máme problém, který spočívá v tom, že ty dvě opoziční strany jsou svým způsobem nesystémové.
Jsou to vůdcovské strany, které dnes tvoří opozici a snaží se využívat obstrukcí k tomu, aby zablokovaly i celou řadu návrhů, které jsou svým způsobem v normálu a týkají se například demokratického provozu, jako je třeba možnost zavedení korespondenčního hlasování nebo některé další věci, které opozice blokuje prostě proto, že jí osobně nevyhovují.
Vědí, že kdyby například bylo zavedeno korespondenční hlasování, budou z toho těžit ostatní strany, a nikoliv ty dvě opoziční. Takže ty důvody pro obstrukce jsou někdy opravdu velmi, velmi specifické a velmi svázané s konkrétními stranami. A to je právě ten bod, kde by obstrukce měly být pokud možno omezeny.
Chystané zpomalení červnové valorizace důchodů ve Sněmovně zřejmě narazí. Opozice chystá obstrukce
Číst článek
A které obstrukční praktiky by si tedy podle vás zasloužily úpravu?
Začít by se dalo tím, co zavedli po dlouhém období poměrně intenzivních obstrukcí v Rakousku, kde Svobodná strana, která je také nesystémová, nejrůznějšími způsoby blokovala jednání dolní komory. Tam došlo k úpravě jednacího řádu. Jedna z těch zásadních změn, které byly prosazeny, je, že kupříkladu program sněmovny se nedohaduje na schůzi jako u nás, což samo o sobě vede k obstrukcím, které často také pak vedou k tomu, že se vůbec nepodaří ten program schválit.
Program prostě určuje zvolený předseda nebo předsedkyně sněmovny po konzultacích s hlavními poslaneckými kluby. Nakonec je to ale předseda nebo předsedkyně, kdo určuje, jaký bude program. To už by samo o sobě někdy odbouralo několikadenní dohadování o programu. No a pak tím dalším, co třeba v Rakousku zavedli, je omezení řečnických dob.
V Německu zase nemohou jednotliví poslanci dávat pozměňovací návrhy. To znamená, že pozměňovací návrhy může dát pouze konkrétní frakce, nebo klub, což samo o sobě samozřejmě opět zásadním způsobem zkracuje dobu projednávání zákona, protože tam nejsou stovky nejrůznějších pozměňovacích návrhů, o kterých se musí jednat.
Celá opozice se v důsledku boje o voliče mezi ANO a SPD posune k extrému, naznačují odborníci
Číst článek
Velmi často se po nějaké viditelné obstrukci v minulosti mluvilo o změně jednacího řádu. Nikdy k tomu ale nedošlo. Proč to tak je podle vás?
Ta obava je zřejmá. Strany by se na tom musely dohodnout napříč politickým spektrem normálním způsobem, to znamená bez obstrukcí. Když ovšem máme situaci, jakou máme, kdy zde jsou dvě strany, které jsou svým způsobem nesystémové, tak je to velmi těžké prosadit jinak, než že by vládní koalice takové změny prosadila silou.
Ale samozřejmě každý ví, že změny, které by nebyly podpořeny současnou opozicí, a jak už jsem řekl, je velmi nepravděpodobné, že by je současná opozice podpořila, by poslanci vládních stran si je museli takříkajíc vysedět. Museli by ještě svést boj o změnu jednacího řádu, který může trvat týdny.
Nicméně pokud by se jim to podařilo, a bylo by to zracionalizování celého procesu, mohou začít pracovat v normálnějším režimu, než ve kterém pracují dnes. Momentálně každé jednání o čemkoliv, co je jenom trochu problematické pro opozici, skončí obstrukcemi.
