Konec stíhání komunistů Štrougala a Vajnara? Smysl to mělo, má to precedenční výstrahu, říká advokát
Smrtí komunistického exministra vnitra Vratislava Vajnara definitivně skončila možnost vyřknout rozsudek nad představiteli bývalého režimu za zločiny na československých hranicích. Boj o spravedlnost vedl za pozůstalé roky advokát Lubomír Müller. „Bylo jasně ukázáno, že nesou spoluzodpovědnost za smrt a zranění osob, které se nedopustily ničeho jiného, než že chtěly žít ve svobodném světě,“ obhajuje smysl stíhání v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.
Minulý týden zemřel poslední z trestně stíhaných představitelů komunistického režimu, tehdejší ministr vnitra Vratislav Vajnar. Definitivně tak skončila možnost potrestat komunistické pohlaváry za to, co se dělo na hranicích ze minulého režimu. Jaký z toho máte pocit? Trvalo poměrně dost let dostat případy před soud.
No, pocit z toho je takový, jak říká král Šalamoun v Bibli: že rychlí vždycky nevyhrají závod a silní bitvu, moudří nemají vždycky jídlo, inteligentní nejsou vždycky bohatí a ti, kdo mají znalosti, nejsou vždycky úspěšní. Všechny je postihuje čas a nečekané události. Tak to je v Bibli a to se splnilo. Prostě světská spravedlnost často pokulhává.
‚Nestačí pouze fyzická existence, musí mít i určitou kvalitu.’ Proč žalobce stopl stíhání Štrougala?
Číst článek
Když jste tyto spory začínal, jaké jste dával šance tomu, že by skutečně mohli představitelé minulého režimu být potrestáni?
Je těžké předvídat, jak se bude který případ vyvíjet. Koncem roku 2021 se zdálo, že zde určitá naděje je, protože Ústavní soud rozhodl, že státní zastupitelství nepostupovalo správně, a zrušil rozhodnutí o tom, že pánové Lubomír Štrougal a Vratislav Vajnar jsou dementní. Ale čas běžel a než se to rychle projednalo po rozhodnutí Ústavního soudu, tak oba pánové zemřeli.
Dá se říci, že šlo o určitou symboliku? Upozornit, připomenout, co se na československých hranicích dělo, a také definovat zločiny, kterých se ti lidé měli dopustit? I když soud nikdy nerozhodl o jejich vině, veřejná debata nad tím probíhala.
Řekl bych, že to řízení jistý smysl mělo. Byly totiž pojmenovány a právně klasifikovány zločiny vedoucích představitelů komunistického režimu v Československu. Bylo jasně ukázáno, že nesou spoluzodpovědnost za smrt a zranění osob, které se nedopustily ničeho jiného, než že chtěly žít ve svobodném světě.
Odpovědní funkcionáři přitom jednali vědomě v přímém rozporu s tím, k čemu se veřejně zavázali při přijetí Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, kde se píše výslovně, že každý může svobodně opustit kteroukoliv zemi, i svou vlastní.
Za zastřelení ‚narušitele‘ dovolená i hodinky. Příběhy z hranic usvědčující Štrougala, Vajnara i Fojtíka
Číst článek
A navíc mám za to, že toto řízení má určitou precedenční výstrahu. Jestli by dnes chtěl někdo svobodu občanů omezovat podobným způsobem jako jmenovaní vedoucí funkcionáři KSČ, tak si musí uvědomit, že za to může být i on popotahován. Třeba i po třiceti nebo více letech.
Jak vnímají tento výsledek, tedy že ani v jednom případu nedošlo k potrestání, pozůstalí po lidech, kteří za minulého režimu zemřeli nebo byli zraněni na hranicích?
Pro ně je to těžké, protože to byla určitá naděje, že by od pachatelů mohli dostat určitou satisfakci. A tohle se rozplynulo. No a ani zákon o obětech trestné činnosti těmto lidem nepomůže, protože tento zákon pamatuje jenom na české občany, případně na občany, kteří žijí v České republice. Tady ti poškození jsou občany bývalé NDR, dneska tedy Spolkové republiky Německo. Takže je to zklamání.
Případ v Polné
Za tu dobu, kdy jste se těmto sporům věnoval, vám v uvozovkách pod rukama prošla celá řada příběhů lidí, kteří se snažili neúspěšně přejít hranici. Dá se říci, jestli byl pro vás některý z nich nejsilnější, nebo je vnímáte všechny stejně tragicky?
Řekl bych, že některé jsou skutečně tragické. Například případ Hartmuta Tautze, osmnáctiletého chlapce, kterého roztrhali psi. V roce 1986, když chtěl odejít z NDR a v Bratislavě v kukuřičném poli, u rakouských hranic, ho prostě roztrhali psi. A nemusel zemřít, kdyby mu byla včas poskytnuta potřebná první pomoc. (Server iROZHLAS.cz příběh Hartmuta Tautze, ale i dalších popsal už dříve ZDE.)
‚Voják mu držel samopal v zátylku a stiskl spoušť.‘ Jaké důkazy měla policie proti Jakešovi?
Číst článek
Stále usilujete také o to, aby došly spravedlnosti některé jiné historické případy. Například požadujete přezkum více než 120 let starého rozsudku, podle kterého byl Leopold Hilsner odsouzen za vraždy v Polné. Jak to vaše snažení aktuálně vypadá?
Aktuálně to snažení vypadá tak, že řadu měsíců už čekám odpověď od pana ministra spravedlnosti (Pavla Blažka – pozn. red.). Navzdory urgencím jsem zatím žádnou odpověď nedostal. A státní zastupitelství mně sdělilo, že nově objevené dokumenty nyní nechává překládat, protože tehdy ty dokumenty byly v němčině. Takže čekám na vyjádření státního zastupitelství v Jihlavě.
Ministr Blažek by mohl mít nějaké slovo, aby se opět začal případ v Polné přezkoumávat na základě těch nových dokumentů, které jste předložil?
Pan ministr Blažek to může přezkoumávat i na základě těch dokumentů, které má k dispozici nyní. Protože tam šlo o to, že bývalá ministryně Vlasta Parkanová dospěla k závěru, že zákon porušen byl a že jenom pro formální překážky nelze stížnost podat. Jenže ty formální překážky jsou už judikatorně překonané.
Jsou nějaké další případy, které podobným způsobem chcete znovu otevřít?
Máme staré případy, které se už podařilo vyřešit. Například nedávno se podařilo zrušit rozsudek, který v roce 1936 byl vynesen nad panem Michalem Semancem. A to sice vojenským soudem v Užhorodě. A tady je zajímavé to, že vlastně Užhorod byl součástí Československa, ale dneska je to Ukrajina. A přesto se to podařilo procesně zúřadovat tak, že byla doložena příslušnost Okresního soudu v Prešově. A ten k tomu vyšel vstříc.
Nebo jiný odpírač vojenské služby, pan Martin Boor. Ten byl odsouzen v roce 1925 také jako svědek Jehovův na dva roky odnětí svobody, nebo respektive žaláře. Také se to podařilo po 90 letech zrušit. Takže čas od času se něco povede.
Nebo nedávno jsme měli případ generála Jana Syrového a předsedy vlády Rudolfa Berana. A to byl rok 1947. Tam jsme se také dostali před únor 1948. A soud uznal, že to byl nezákonný rozsudek.
Stíhání komunistů
Trestní stíhání se týkalo celkem pětice představitelů bývalého režimu. V listopadu 2019 Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu začal stíhat bývalého generálního tajemníka KSČM Miloše Jakeše, bývalého ministra vnitra a premiéra Lubomíra Štrougal a někdejšího ministra vnitra Vratislava Vajnara. V roce 2021 pak začalo stíhání bývalého ideologa strany Jana Fojtíka a v půlce roku 2022 i dalšího ministra vnitra Františka Kincla.
- Jakeš zemřel asi sedm měsíců po zahájení stíhání.
- Stíhání u Štrougala a Vajnara bylo nejdříve pozastaveno, a to kvůli posudku, podle nějž byli oba muži dementní. Ústavní soud toto rozhodnutí ale zrušil. Ve Štrougalově případě ale došlo opět k zastavení stíhání, opět kvůli demenci. Bývalý premiér poté zemřel.
- U Vajnara bylo ale rozhodnuto, že je schopný smysl trestního stínání chápat a soud s ním měl proběhnou. Minulý týden ale exministr zemřel.
- V případě Fojtíka bylo stíhání zastaveno kvůli demenci.
- Kincl byl v roce 2021 hospitalizován na psychiatrické léčebně v Brně kvůli duševní chorobě. I v jeho případě bylo stíhání zastaveno.
