Průměrně každých 1200 metrů kříží silnice železniční trať. Celkem to znamená více než 8000 přejezdů a tedy i kritických míst. Jen letos na nich zahynulo devět lidí, i když v posledních letech se počet tragických nehod na přejezdech snižuje i díky očíslování jednotlivých přejezdů.

2:30 4. května 2013 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Je to dobrý systém, dokonce to po nás převzali i Slováci,“ pochvaluje si generální ředitel Správy železniční dopravní cesty Jiří Kolář jednoduchý systém, jak zabránit nehodám na přejezdech, jehož základem je očíslování jednotlivých přejezdů.

„Mnohdy je řidič dezorientován a popisuje na té stodvanáctce, kde stojí, a policie neví, kde stojí. Stalo se nám, že jsme zastavovali vlaky na jiné trati, protože řidič nedokázal dostatečně popsat, kde je,“ říká Kolář a dodává:

„Teď jednoznačně řekne číslo, naši dispečeři přesně vědí, kde to číslo je, a tak už opravdu zastavujeme vlaky na té trati, kde je překážka.“

Na lince 112 mají dispečeři seznam všech přejezdů i nádraží, takže vědí, komu přesně zavolat, aby nepustil vlak na koleje, kde nuceně zastavilo auto. A najít číslo přejezdu, například P 12345, není složité.

Je na zadní straně výstražného kříže nebo skříně, kde jsou světla. Systém začal fungovat zhruba před třemi lety a už loni a předloni se počet mimořádných událostí na přejezdech dostal pod 200. Loňských 26 obětí je nejnižší číslo za posledních deset let.

„V 99,9 případech za to můžou řidiči automobilů. Porucha zabezpečovacího zařízení je opravdu ta jedna desetina případů,“ uvádí Jiří Kolář.

Paradoxně nejvíce tragických nehod se stává na světelných přejezdech bez závor. Snad si řidiči aut říkají: Vždyť to ještě stihnu, než přijede vlak. Jenže občas to bývá jejich myšlenka poslední, což ví i velitel pražské hasičské jednotky SŽDC Václav Mlejnský:

„Při náraze dojde i k částečnému odmrštění zpět. Auto zůstane zafixováno pod vagonem celou částí motoru. Ale vesměs se stává, že lokomotiva přetáhne auto do kolejiště třeba dvě stě tři sta metrů a tam už je deformace opravdu velká.

A když auto po nárazu s lokomotivou začne hořet, pak posádka nemá šanci. „Tomu člověku vevnitř už vůbec nepomůžete, ale alespoň se budete snažit zachránit strojvedoucího lokomotivy, která od toho také může začít hořet,“ říká Mlejnský.

Řidiči by si podle hasiče Jana Zacha měli uvědomit to nejpodstatnější. „To, co houká na koleji, není sova,“ dodává hasič Václav Mlejnský.

Eva Kézrová, dab Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít