V Česku přibývá komunitních zahrad. Využívají je hlavně matky s malými dětmi nebo cizinci
Myšlenka komunitních zahrad je spíše o setkávání, než o samotném pěstování ovoce a zeleniny – v tom se liší od klasických zahrádkářských kolonií.
Vědci začali zkoumat lidské chování v souvislosti se změnami klimatu už v roce 2015. Postupně se pak dostali až ke komunitním zahradám. Inspirovali se zejména v Portugalsku a ve Španělsku, kde vedení jednotlivých měst nezaměstnaným lidem zdarma propůjčuje nevyužívané pozemky podél silnic, na kterých si mohou pěstovat nejrůznější plodiny.
Zahrada zámku Nebílovy je v plném květu. Pěstují tu přes sto druhů růží, včetně historických odrůd
Číst článek
Tento nápad se v obou zemích setkal s pozitivním ohlasem – město tak nefinančním způsobem podpořilo nezaměstnané, kteří si pak prodejem svých výpěstků mohli přivydělat peníze na nejrůznějších farmářských tržištích.
Vědci spolupracují při výzkumu s vedením měst
Součástí českého výzkumu je v první řadě dotazníkové šetření mezi obyvateli měst, které má za cíl zjistit, jak jsou tito lidé myšlence komunitních zahrad nakloněni.
Co konkrétně vědci zjišťují, upřesňuje Jan Macháč z ústecké univerzity: „Ptáme se konkrétně na komunitní zahrady, na to, jestli si dovedou představit, že by někde v okolí jejich bydliště taková komunitní zahrada vznikla – ověřujeme přitom i konkrétní pozemky, které jsme předem vytipovali ve spolupráci s městem.“
S vyplňováním 24 stránek dlouhých dotazníků vědci právě začínají v Lovosicích. V Roudnici nad Labem naopak šetření skončilo a vyhodnocují se výsledky. Podle dosavadních zjištění využívají většinou komunitní zahrady lidé mezi 30 a 40 lety, zpravidla se jedná o ženy – například ty na mateřské dovolené. Další početnou skupinu tvoří lidé, kteří už mají dospělé děti a hledají náplň volných dní.
Chtěla doma chovat slepice, ale nemá čas se o drůbež starat. S přáteli tak vybudovali komunitní kurník
Číst článek
Místo pro setkávání
Městské zahradničení přitom nemá často jako primární funkci produkční, ale spíš sociální – tuto příležitost využívají například i cizinci, kteří se chtějí rychleji a lépe začlenit do společnosti. Myšlenka komunitních zahrad je tak častěji spíše o setkávání, než o samotném pěstování ovoce a zeleniny – v tom se liší od klasických zahrádkářských kolonií.
V Česku jde o poměrně nový fenomén, který rychle získává na popularitě. Aktuálně je v Česku přes 200 komunitních zahrad a jejich počet neustále roste. V Ústeckém kraji jich pak vědci evidují devět.
„Zhruba polovina komunitních zahrad je v Praze, zbytek se nachází spíš ve větších městech, ale postupně se dostávají i do menších měst, jako jsou například Litoměřice nebo Kadaň,“ dodává vedoucí výzkumu Jan Macháč.
