Archiválie z Invalidovny se budou stěhovat. Co s budovou bude, se zatím neví
Z Prahy do Kladna je to vzdušnou čarou 24 kilometrů. A přesně tolik by měřily vojenské archivní dokumenty z pražské Invalidovny, kdyby se poskládaly vedle sebe. Jejich unikátní přesun do moderních prostor v Ruzyni začne koncem roku. Přípravy na akci vrcholí právě v těchto dnech. A jaký osud pak čeká prázdnou barokní budovu Invalidovny, to je zatím tak trochu ve hvězdách.
Původním posláním Invalidovny bylo ubytování válkou zmrzačených vojáků. Postavili ji v Karlíně ve 30. letech 18. století. Podle architekta Zdeňka Lukeše je to významná barokní stavba.
„A to víme, že se postavila jenom jedna devítina původního záměru. Je to navíc spojeno se dvěma zásadními jmény nejenom české, ale i evropské barokní architektury. A to byl Fischer z Erlachu a náš nejvýznamnější barokní architekt Kilián Ignác Dientzenhofer, který dělal definitivní projekty,“ upřesnil Lukeš.
Váleční invalidé, mezi nimi třeba i fotograf Josef Sudek, tady žili do 30. let 20. století. V době protektorátu začali nacisté Invalidovnu využívat jako archiv. Od roku 1945 až dodnes slouží ke stejnému účelu i české armádě.
„Problém Invalidovny je v tom, že je postavena z opukových kvádrů. Opuka, jak známo, saje vodu, což není příliš vhodné,“ doplňuje architekt. Vlhkost a plísně archiváliím pak podle ředitele Vojenského ústředního archivu Josefa Žikeše dlouhodobě škodily.
„Do té doby se v archivních depech netopí, jsou tam strašní výkyvy teplot, od 1 až do 2 stupňů v zimním období po 25 až 30 stupňů v letní období. To je pro archiválie papírového charekteru nevyhovující,“ řekl Žikeš.
Latríny a topení na uhlí
Dalo by se říct, že v Invalidovně stále žije duch 19. století. Toho například mistrně využil režisér Miloš Forman pro scény se Salierim ve filmu Amadeus. Své zkušenosti má i architekt Zdeněk Lukeš, který tu deset let pracoval. „Neměli jsme tam klasické záchody, jako známe z dneška všude, ale byly tam ještě staré latríny.“
A o nic slavnější to nebylo ani s topením. „Ještě před deseti lety, ještě po povodních jsme tady topili ve většině kancelářích v kamnech na uhlí. Až po povodních se tady v kancelářích vybudovalo elektrické topení,“ doplnil ředitel Vojenského historického archivu Julius Baláž.
Největší pohroma přišla v roce 2002, kdy celé přízemí zatopila povodeň. „To tady byla úplná katastrofa, apokalypsa. To, co si tady lidé následně po povodních zažili, by opravdu už nikdo nechtěl zažívat znovu,“ řekl Žikeš.
Invalidovna
Barokní budova v Praze 8 byla postavena v letech 1731-1737 jako útulek pro válečné vysloužilce. Dnes ji využívá sídlo Vojenského ústředního archivu.
Nejhůř dopadl archiv technického muzea. Významné památky, jako vzácný letecký archiv, pozůstalosti významných architektů nebo pamětní alba českých továren voda definitivně zničila. Krátce předtím se měl archiv stěhovat.
„ Třeba Kotěrova pozůstalost stála na chodbě v Invalidovně, ale bohužel povel nebyl vydán, a tak se stalo to, co se stalo,“ dodal Lukeš. Povodeň poničila i vojenské fondy. Všechny významné památky se ale zachovaly díky unikátní metodě zamrazení a následném postupném rozmrazování.
Až se archiv odstěhuje, vyvstane další otázka - co s barokní budovou bude dál. Zatím o ni neměl nikdo zájem. Podle architekta Lukeše by se památka mohla využít třeba jako vysokoškolský kampus.
