Nejdřív nezájem, potom násilná kolektivizace. Před 70 lety přijali poslanci zákon o JZD
Před sedmdesáti lety přijali poslanci tehdejšího Národního shromáždění zákon o jednotných zemědělských družstvech, takzvaných JZD. Právě 23. února 1949 začala několikaletá a mnohdy násilná kolektivizace zemědělství. Reportáže z JZD často vysílal i Československý rozhlas.
Zákon o JZD navázal na několik zemědělských zákonů z března 1948.
Před 70 lety přijali poslanci zákon o jednotných zemědělských družstvech. Více si poslechněte v reportáži Pavly Lioliasové
„Jednotná zemědělská družstva, byť se tak tvářila, družstvy nebyla. Byly to v podstatě státem řízené zemědělské výrobní podniky, které podléhaly centrálnímu plánování. To znamená, že v rozporu s principem samosprávy podléhaly příkazovému plánování počínaje rozpisem kolik čeho pěstovat, kolik čeho prodat a za jaké ceny,“ popsal Radiožurnálu historik Jiří Urban z Ústavu pro studium totalitních režimů.
První rok po vyhlášení zákona o JZD nebyl mezi zemědělci o vstup do družstev příliš velký zájem. Komunisté si to uvědomovali, a proto začali s nezájmem bojovat.
„Označování zemědělců, kteří nesouhlasí s kolektivizačním projektem jednotných zemědělských družstev, za kulaky či vesnické boháče, zkrátka třídní nepřátele, které je potřeba nějak zastrašit a nejlépe zlikvidovat,“ vysvětlil Urban. Právě násilnou kolektivizaci popisuje třeba film Všichni dobří rodáci.
Slušovice a Čuba
Zatímco v roce 1949 existovala jen necelá třicítka jednotných zemědělských družstev, která spravovala zhruba 7000 hektarů polností, po nejvýraznější fázi kolektivizace bylo v roce 1953 přes 6500 JZD, které obdělávaly víc než dva miliony hektarů půdy.
‚Je strach žít.‘ Dědici statku na Prostějovsku objevili vzkaz na dřevě, popisuje hrůzy kolektivizace
Číst článek
Vůbec nejznámějším se mezi jednotnými družstvy stalo to ze Slušovic. Podle historika Jiřího Urbana hlavně díky postavě Františka Čuby.
„Má vydatné kontakty i v zahraničí, tak dokáže produkovat mnohé zboží pro zahraniční trh, tudíž vydělávat nezměrné peníze v komparaci s jakýmkoliv jiným JZD v republice a budovat takové projekty, které potom známe už z 80. let – vlastní dálnice, letiště, zábavně-kulturní centrum,“ dodal Urban.
V osmdesátých letech pak bylo JZD téměř v každé obci a jeho pracovníci obdělávali zhruba 90 procent z celkové výměry zemědělské půdy. Podle historika Urbana ale právě půda následky práce družstevníků trpí někdy i dodnes.
„Co se týče rozorávání mezí, remízků, polních cest, tak můžeme hovořit o obřím, dodnes trvajícím důsledku, co se týče eroze půdy, úbytku biodiverzity v krajině, úbytku prostupnosti krajiny, kdy mizí cesty, mizí skrze ty meze a remízky útočiště pro drobnou polní zvěř. Když se podíváme do pozdějších let, tak míra chemizace v duchu teze, že je potřeba nastavit v zemědělské produkci tu plánovanou míru a výkonnost toho průmyslu,“ dodal Urban.
Po roce 1989 se JZD rozpadla. O půdu mohli v restitucích žádat její původní majitelé.
