Těžké léto Jana Hudce. Přípravu brzdí operované rameno, peníze sehnal na poslední chvíli

Start na olympijských hrách je snem řady sportovců, a není to jen o obrovské dřině a píli. Vyprávět by o tom mohl třeba alpský lyžař Jan Hudec, jedna z tváří dokumentu Radiožurnálu Olympijský rok. Syn českých emigrantů se potýkal a stále potýká s několika problémy.

Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jan Hudec

Jan Hudec | Foto: Jana Přinosilová

„Baví mě svět, takže jsem si léto užíval. Bydlím tu jenom dva roky, tak pokaždé, když jedu domů nebo do Prahy, tak vyberu jinou trasu a kochám se. Dívám se po hradech a takové věci,“ vypráví Radiožurnálu Jan Hudec.

Tělo protestuje, ale hlava chce závodit. Jan Hudec zatím během olympijské přípravy počítá operace

Číst článek

Po třiceti letech života v Kanadě má v tomhle ohledu co dohánět, ale v létě prý opravdu dělal, co mohl, aby lépe poznal zemi, kterou reprezentuje, a možná při podobných cestách lépe zapomínal na své problémy.

Protože být lyžařem v Česku neznamená jen jezdit ze zasněžených svahů, s čistou hlavou a neřešit věci okolo. Peníze na olympijskou sezonu sháněl velmi dlouho.

„Před dvěma měsíci jsem si řekl, že jestli do konce října nebudu mít finanční prostředky, nebudu trápit lidi ani sám sebe a skončím to hned teď. Na poslední chvíli všechno klaplo, takže jedu dál. Finance a materiál byly největší blok, přiznává.

Nakonec Hudec sehnal v Kanadě sponzora, člověka, který ho podporoval už před lety, a tak bude mít ty správné lyže, pod nohama sníh, bude mít na soustředěních a závodech kde spát a co jíst. Aby totiž alpský lyžař mohl absolvovat vše, co je třeba, musí sáhnout hluboko do kapsy.

„V průměru se sezona závodníka v norském nebo rakouském týmu pohybuje kolem pěti milionů korun, to jsou náklady na trenéry, materiál nebo kombinézy. Další věci jsou cestování, letenky, auta. Za dva a půl milionů se dá Světový pohár udělat. Jde to i za míň, když se na závody jede stopem a bydlí se v hostelu,“ hořce se pousmívá Čechokanaďan.

Jenže šestatřicetiletý sjezdař má před sebou olympijské hry a dělá všechno pro to, aby v únoru v Pchjongčchangu uspěl. Nemluví se zrovna nahlas o obhajobě bronzové medaile ze Soči, kterou tehdy vybojoval ještě pro Kanadu. Minulá nepovedená sezona z něj rozhodně nedělá favorita, navíc si kromě shánění peněz si užil také s poraněným a následně operovaným ramenem. 

„Bylo to těžké léto. Nebyla to stoprocentní příprava, jakou bych normálně mohl absolvovat. Ale na druhou stranu v některých mých nejlepších sezonách jsem měl osm nebo deset dní lyžování před sezonou. Nemůžu se hned odsoudit, musím věřit,“ dodává Jan Hudec, jedna z tváří projektu Olympijský rok.

David Nyč Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme