Zážitek nemusí být pozitivní, ale silný. Tak by šla popsat filozofie některých účastníků nejslavnějšího běžkařského závodu světa, švédského Vasaloppetu. Na jubilejním stém ročníku se mezi hromadou závodníku představila i spousta Čechů a Češek. Jeden z účastníků Pavel Bureš, bývalý reprezentant na lyžích, který dojel v první tisícovce závodníků, se rozpovídal o tom, jaká úskalí může nejnáročnější závod přinést.

Brno 15:00 13. března 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Co byste k Vasáku řekl, jaký to je závod?
Má hodně nej. Je nejdelší, účastnicky nejpočetnější, nejslavnější. Ale taky nejvíc bolí. Trať dlouhá 90 kilometrů je opravdu extrém a zaručeně na ní dojde každému. Je potřeba přijmout fakt, že ho nelze absolvovat s úsměvem, ale prostě přežít.

Jde taky o jediný závod, kdy medaili dostávají závodníci s 1,5 násobkem času vítěze. To je jeden z důvodů, proč se na něj tolik lidí žene. Pověstný je jeho start, kdy najednou vyrazí všech 16 000 běžkařů a to je opravdu luxusní podívaná.

Jak se podařilo právě ten start letos zvládnout?
No byl opravdu chaotický. Zaprvé se na něj spousta lidí ani nedostala nebo dostala, ale s dvou hodinovým zpožděním. Příjezdová cesta pro auta se totiž těsně před startem zahrne sněhem a vytvoří se z ní trať a nikdo už se na startovací čáru dlouho nedostane.

Mnohým se tohle stalo osudným, kvůli absenci parkovišť, která všechna roztála a vytvářely se dlouhé kolony. Dokonce jsme ze startu viděli, jak se někteří zoufalí závodníci snaží přebrodit tamní řeku, po pás v ledové vodě a nad hlavou běžky. To byla šílená podívaná.

A okrajem těchto nepříjemností, jak vypadá takový klasický start?
Záleží, v jaké vlně se člověk nachází. Prvních šest vln má kapacitu tisíc závodníku. Pak je poslední masivní vlna, která má 10 tisíc lidí. Vepředu se po odpálení flintou vytvoří špunt a jen ti první mají možnost dostat se hned ven. V zadní vlně můžou poslední čekat klidně i dvě hodiny, než se vůbec dostanou za startovací čáru, u mě to bylo 10 minut.

Jaký je rozdíl mezi ostatními závody a Vasákem, kromě počtu kilometrů třeba oproti Jizerské padesátce?
To že je to de facto dvojnásobek vzdálenosti, dělá podstatný rozdíl. Samozřejmě změna je i v úplně jiném počtu lidí na trati, kdy kupříkladu na Jizerské padesátce je třeba 5 000 lidí, když je narváno a tady více jak trojnásobek. Taky je o závod pořád zájem a člověk se musí přihlásit dopředu, respektive o půlnoci v den registrace, aby stihnul místo.

Tento rok znamenal pro Vasaloppet kulaté jubileum 100 let od založení. Projevilo se to nějak na výjimečnosti celé akce?
Spíše naopak. Organizace byla tristní. Ať už kvůli dopravě nebo chybějícímu občerstvení. I atmosféra nebyla srovnatelná s jinými ročníky. V konkurenci se to ale neprojevilo. Těch nejlepších se víc sehnat nedá. Počasí vůbec nepřálo, nebyl sníh a stopy nedržely. Aby toho nebylo málo, někde nad Afrikou se zvedla písečná bouře a den před začátkem závodu vysypala na osm kilometrů tratě písek.

Rekord padl v počtu Čechů a Češek na trati, zúčastnilo se okolo 800 tuzemských běžkařů. Za Švédskem, Norskem a Finskem jsme byli národnostně čtvrtá nejpočetnější skupina. Jak je možné, že se zrovna u nás najde tolik nadšenců?
Máme nejvíce lidí v přepočtu na obyvatele, kteří se věnují vysokohorské turistice, přitom nemáme hory. Máme nejvíc lidí, kteří se věnují divoké vodě, přitom nemáme divokou vodu. Tak proč bychom neměli mít i běžkaře. To je tak asi jediné vysvětlení.

Je možné potkat se na sněhu s ostatními Čechy?
Při závodu vůbec. Maximálně lze podvědomě vnímat, že se vedle mě mihl krajan. Vepředu v první tisícovce jsou rozestupy, není to štrúdl a jede se pořád na krev. Po určité chvíli se dostanete do módu, kdy všechny periferní záležitosti vynechávají a směřují k bodu v dálce a nejde udělat krok bokem.

Takže jste neměl Českého rivala?
Pamatuju si, že jsem provalil kolem Ondry Moravce, ale taky jsem si s ním nepokecal. Měl jsem před očima zrovna sklo.

Kde vás potkají ty největší krize?
Já mám vždycky krizi na 43. kilometru, protože to je přesně ten stav, na který je tělo schopné natrénovat. Na tréninku se dá ujet 40 kilometrů, ale nikdy ne 90. Mě začali chytat křeče už na 20. kilometru, hlavně do třísel. Myslel jsem si, že je to konec, ale vždycky to jde rozchodit.

Co by měl běžkař zvolit, soupaž nebo klasiku?
Rozhodně si myslím, pro všechny, kteří nejsou do tisícovky, tak by si měli namazat. Když člověk rupne a nemá namazáno, tak nevyleze ani do jednoho kopce. Doporučil bych střídat klasiku se soupaží. 

Jak se projevil zákaz fluorových vosků?
Za mě nadělal obrovskou paseku. Nejenom, že po fluorových voscích jedou rychleji lyže, ale taky víc chrání skluznici. Zrovna přes ten písek z Afriky by tyhle vosky pomohly. Hlavně bylo vidět, kdo vosky měl a kdo ne. Když vedle vás kluci píchají stejně, ale lítají oproti vám jako na motorce, tak je něco špatně.

Pořadatelé jsou schopni před závodem zkontrolovat jen 50 lidí a na konci berou namátkou jednoho ze sta závodníků. Spousta lidí na nich jela, to bylo každému jasné a každý by si měl sáhnout do vlastního svědomí.

Co byste řekl někomu, kdo se chystá jet na Vasaloppet poprvé?
Základní rada je zajistit si dobrou vlnu. To může udělat rozdíl mezi tím, že někoho závod baví nebo nebaví. Taky se může stát, že čekáte dvě hodiny a stáhnou vás z tratě kvůli času. Předtím bych si určitě vyzkoušel jiný závod, třeba švýcarskou La Diagonelu.

A co si vzít s sebou na závod pro občerstvení?
Prvně menší fígl. Potvrdilo se mi našít si na kalhoty z boku kapsy, protože občerstvovat se jde jen ve vejci za jízdy z kopce. Mít alespoň čtyři gely, cukry, sacharidy, jak na každý jiný dlouhý závod. Zásadně doporučuji vyhnout se místní sladkokyselé borůvkové polévce. To je takový gel, který je naprosto nepoživatelný a akorát zalepí pusu. Je to past.

Tomáš Kobza Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít