‚Zodpovědnost převzal celý tým, vrátila jsem hráčkám klid.‘ Bývalá florbalistka Ferenčíková slaví další zlato
Denisa Ferenčíková je bývalá slovenská florbalová reprezentantka a legenda Vítkovic, v jejichž dresu získala pět extraligových titulů. Po sezoně 2022/23, ve které dovedla Rytířky jako kapitánka ke zlatu, ukončila hráčskou kariéru. Přesunula se do trenérského týmu, který i letos dokázal s omlazeným kádrem získat titul. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz mluví vítkovická legenda o nové roli, šikovnosti mladých florbalistek i své budoucnosti.
Minulý rok jste ukončila kariéru, rozloučila jste se titulem. V jaké roli působíte teď?
Když jsem skončila, měla jsem asi čtyři měsíce oddech a někdy v říjnu nebo v listopadu mě oslovili trenéři s nabídkou, jestli bych se nechtěla přidat k týmu v trenérské roli. Na začátku to bylo méně intenzivní, protože s hráčskou kariérou jsem skončila primárně kvůli tomu, že jsem chtěla florbalem trávit méně času. Chodila jsem na dva tréninky týdně, a když se blížilo play-off, zůstala jsem, a k týmu se tak nějak plynule přidala.
Je to snazší, když člověk přijde do trenérského štábu z hráčské kabiny? Mohou mu pomoci vazby, které si v týmu vytvořil v průběhu let?
Ano. Většinu holek z kádru znám už mnoho let a vím, co od nich čekat, jak se chovají. Před sezonou odešlo několik klíčových hráček a nově budovaný tým si tolik nevěřil. Mým úkolem bylo jim vrátit klid. Museli si uvědomit, že musí makat jako tým, a zase se budou moci porvat o titul. Dneska se to ukázalo, celý tým šlapal a titul získal.
Vítkovický kádr po minulé titulové sezoně hodně omladil. Nečekalo se, že po odchodu ofenzivní tahounky Dominiky Buczek do švédského Kalmarsundu budou Rytířky opět útočit na zlato. Ale v Superfinále s Chodovem jste ukázaly jasnou dominanci a měly zápas pod kontrolou jako zkušený tým. Máte stejný názor?
Myslím si, že ano. Ale byly tam pasáže, kdy Chodov presoval, s čímž jsme se občas neuměly vyrovnat. Některé naše obránkyně jsou velmi mladé, ale ten tlak zvládly skvěle. Musím pochválit Jessicu Kabelkovou, která hrála své první Superfinále a hned dala gól, Simona Grapena z Lotyška hrála skvěle. Možná góly nedávaly silné individuality, od kterých bychom to čekaly, ale zodpovědnost na sebe vzal celý tým. A musím říct, klobouk dolů, odehrály to výborně. A ubránily jsme přesilovku, to bylo pro vývoj utkání klíčové.
Získala jste pět titulů s Vítkovicemi jako hráčka, teď máte šestý jako trenérka. Dá se to nějak srovnat?
Pro mě znamenají víc ty hráčské. Člověk si jich váží víc, protože když jsem byla kapitánka, žila jsem s týmem a chtěla pro něj udělat maximum. Z trenérského hlediska se stále učím, byla jsem prakticky hozena do vody. V průběhu sezony jsem pak už vedla nějaké tréninky, řešila přesilovky, powerplay, to mě baví.
Ve florbale se pohybuji už nějakých patnáct let, mám za sebou mnoho zápasů Superfinále, takže vím, jak v takových situacích reagovat. Musím se přiznat, že dnes jsem byla klidná. Jako hráčka jsem bývala nervóznější, protože jsem nesla tíhu týmu, pocit, že to musíme zvládnout. Tentokrát jsem se hlavně snažila holky uklidnit a pozitivně naladit, aby je to bavilo a užily si to.
Pomohlo vám ke klidu i vědomí, že se zápasem nemůžete nic udělat, protože už nejste na hřišti?
Přesně tak, je to jiná role, ale člověk tím zápasem žije. Když jsi hráč, tak můžeš vstřelit gól, můžeš rozhodnout. Když jsi na lavičce, můžeš tým motivovat.
Vidíte svou budoucnost i u slovenské florbalové reprezentace?
Zatím ne, tak daleko jsem neuvažovala. Já ještě nemám ani žádnou trenérskou licenci. Spíš si myslím, že na tým zatím dokážu dobře působit mentálně a snažím se předávat zkušenosti.
Kde budete teď slavit titul? Jedete do Ostravy vlakem nebo autobusem?
Jedeme vlakem, tam je to vždy takové specifické, protože z každého opadne stres. Takže každý se chce primárně najíst a uklidnit, a potom v Ostravě to určitě vypukne.
