Zlatý střelec Lipták: Začátek se mi nepovedl a ztrácel jsem sebedůvěru, z finále si moc nepamatuji
Historický olympijský úspěch pro Českou republiku zajistili střelci Jiří Lipták a David Kostelecký. Zlatý medailista Lipták v rozhovoru popsal, jak náročné finále bylo a jak jej se svým kamarádem Kosteleckým prožíval. „Po té menší krizi jsem se z toho ještě dokázal vymotat a probrat se,“ řekl v rozhovoru pro Radiožurnál.
Na krku máte zlatou medaili, vedle vás tady stojí David Kostelecký. Jak se cítíte a co jste si už všechno po tomto neskutečném českém triumfu stihli říct?
Stihli jsme si i zatancovat a zakřičet (smích). Kdo neskáče, není Čech! Pocity jsou úžasné, možná nám ještě úplně nedochází, že jsme se takto zapsali do historie. Když se na to podívám zpětně, začátek finále mi vůbec nevyšel a ztratil jsem sebedůvěru. Jak začali chybovat i ostatní, sebedůvěra se mi vrátila, ale vůbec jsem nedokázal odhadnout, že budu mít medaili, ještě k tomu zlatou.
Když ostatní míjí, v tu chvíli je to pro českého fanouška taková škodolibá radost, ale vy jste to potřeboval. Shodněme se, že začátek finále oproti kvalifikaci od vás nebyl dobrý. Co se s vámi stalo?
Jak se finále střílí na jednu ránu, je to velký rozdíl. Navíc svítilo večerní slunce, vyměnili terče... Během kvalifikace střílíme na normální terče a finále na fleše, to je úplně jiné střílení. Ten terč má úplně jinou trajektorii, když letí, chvíli trvá, než se s tím člověk srovná. Ale jsem rád, že po té menší krizi jsem se z toho ještě dokázal vymotat a probrat se.
Teď k příjemnějším věcem – české finále. Vy jste si uspořádali republikový šampionát na olympijských hrách. Jaké to bylo, když vypadl Brit a vy už jste byli sami?
To je neskutečný. Já se hrozně těším domů, až si v klidu sednu a podívám se na to ze záznamu, protože to hrozně rychle uteklo. Přitom to muselo být minimálně tři čtvrtě hodiny. Moc si z toho nepamatuju.
‚V důchodu budeme mít na co vzpomínat.‘ Kostelecký předpověděl kamarádovi Liptákovi olympijské zlato
Číst článek
Přitom v rozstřelu šlo o jednu ránu. Vy jste se nedíval, jak střílel David? Přišlo mi to tak...
Nedíval jsem se, ani nevím proč.
Jak jste tedy zjistil, že jste olympijský vítěz?
Rozhodčí zvedl ruku a zapískal dolu, já měl o jeden terč víc.
A jaký ten okamžik byl?
Na jedné straně mi bylo líto, že David minul, na druhé jsem byl rád, že jsem olympijský vítěz.
Ještě vám stihlo být líto kamaráda?
My jsme takoví, že spolu fungujeme přes dvacet let. Bydlíme pár kilometrů od sebe, máme stejnou přípravu a prožíváme to spolu.
