Kvůli zranění jsem skončil, teď mě baví adrenalin. Chytil mě autocross, vypráví bývalý hokejista Tlustý
Působil devět sezon v zámořské NHL, nastupoval za Toronto, Carolinu, Winnipeg a New Jersey, hrál i za českou reprezentaci. Slibně rozjetou kariéru ale před pár lety zastavilo fatální zranění. „Během hokejové kariéry se člověk naučí přijímat rány, pak i rozdávat, je to součást hry,“ říká hokejista Jiří Tlustý, kterému se jeden takový hit stal osudným. Jak se těší na Zápas legend v Litvínově?
Hrajete ještě hokej?
Ano, v Letňanech, v úterý a ve čtvrtek, říká se tomu veteráni. V létě tam s námi trénují hráči, kteří se připravují na novou sezonu v NHL, což je fajn, dostat se do většího tempa, zahrát si, snažit se jim udržet kondičně a rychlostně, trošku to člověka vyburcuje. A přes zimu je tady hodně bývalých hráčů, kteří žijí v Praze, jsou to strašně fajn dny, kdy zase můžeme posedět v kabině.
Bude to kvalitní hokej, je tam plno jmen a skvělých hráčů, diváci se mají na co těšit, říká před Zápasem legend v Litvínově Jiří Tlustý
Jaké zranění vás postihlo?
Během jednoho zápasu proti Bostonu jsem přijal hit od teď končícího Patrice Bergerona. Těch hitů bylo strašně moc, bylo jich víc tvrdších než tenhle. Ale možná jsem povolil, blbý směr. Přetrhal jsem si vazy v zápěstí, ztratil jsem cit v prstech. Musel jsem znovu na udělání vazů.
Dá se říct, že to dobře opravili, ale mám malé zápěstí, omezil se mi pohyb, hokejku držím v pravé ruce a váha jde na zápěstí. To vedlo k tomu, že jsem nemohl pokračovat. Musel jsem podstoupit dvě operace a byl jsem odsouzený skončit s hokejem.
Říkal jste, že pro vás bylo nejtěžší skončit i kvůli rodičům?
Tak určitě i kvůli nim, všichni hráči vědí, jaký čas kariéry s vámi projdou a co vám obětují. A je to těžké, víte, že v nich máte nejlepší fanoušky, a končíte takhle brzo, před tím se mnou museli vydržet mrazivá rána, vozit mě na tréninky, takže pro ně to bylo určitě také neštěstí.
Doktoři mi nedoporučili, abych hrál v Americe, i tak jsem si řekl, že nemůžu dát na slova doktorů, tak jsem šel, a musel jsem si to vyzkoušet, a to ve Finsku. Tam jsem si sám přiznal, že to zápěstí do nezvládá, nedalo se připravit na další utkání. Valil jsem před sebou velkou sněhovou kouli.
Přerušil jsem kontrakt, jel jsem domů, že budu hledat další alternativní možnost, jak se vyléčit a trénovat dál, zkusit to zesílit, zkusit všechno možný, i šamany. Hokej bylo jediný, co jsem v životě uměl, strávil s tím hodně času, tak jsem zkoušel najít východisko a světlo na konci tunelu.
Asi mi to dojde až později, bilancuje Krejčí kariéru v Bostonu. Pro Pastrňáka byl idolem i mentorem
Číst článek
Co jste nemohl v NHL, tak jste si šel užít?
Adrenalin je jedna věc, která mě přitahuje. Je tam hodně adrenalinových sportů, a také takové zábavy jako skok padákem nebo let stíhačkou.
Let stíhačkou?
To bylo nádherné, letěl jsem Delfínem, strašně skvělý zážitek, každému bych to přál. Také jsme letěli v dvouplošníkách. Je to skvělý adrenalin, být nahoře v nebesích je prostě skvělé. Skok padákem byl také parádní zážitek, který bych klidně zopakoval.
Za srdce vás chytl i autocross?
K tomu mě přiměl Radek Jordák, se kterým jsem kamarád, k třicetinám, to už jsem byl po konci kariéry, mi dal první jízdu v autocrossu, překvapil jsem jeho i sebe, že jsem obstál. Tak jsem jel další závod.
Radek si koupil si dvě bugy, tak mi půjčil starší auto. Tam jsem také překvapil, letos jsem jel po druhé super buggy. Ale také jsem jel poprvé s turbem, a to bylo mnohem náročnější než klasická atmosféra.
Jak se hraje s Jaromírem Jágrem? Poslechněte si celý rozhovor.
