Zdraví dcery bylo přednější, říká po návratu do Česka Jarošík. V Orenburgu válku neřeší
Po dvouměsíční trenérské štaci u fotbalistů ruského Orenburgu je Jiří Jarošík zpátky v Česku. U momentálně třináctého týmu ruské nejvyšší fotbalové soutěže skončil na konci srpna s bilancí čtyř porážek a jednou remízou. Za jeho koncem však bylo především hrozivé zranění jeho dcery, které si přivodila při pádu ze schodů. Poslechněte si, jak na ruské angažmá vzpomíná.
Fotbalový trenér Jiří Jarošík už je zpátky v Česku. Třiadvacetinásobný reprezentant před Orenburgem vedl také prvoligové Teplice, druholigové týmy Prostějov a Ústí nad Labem. Jeho kontroverzní angažmá v ruském Orenburgu však skončilo předčasně. U týmu vydržel jen pět ligových kol, po kterých bylo jeho mužstvo poslední. V klubu ale skončil kvůli rodinným důvodům. Hrozivý úraz totiž utrpěla jeho malá dcera.
Poslechněte si, co Jiří Jarošík říká o jeho trenérském angažmá v ruském Orenburgu a jeho dalších plánech
„I když jsem naštvaný nebo smutný, že mi to nevyšlo, tak teď jsem to neřešil – snad poprvé v životě, zdraví je jen jedno. Kdybych tam nechal dceru, to by bylo strašný. Ona nemohla letět, takže tam byla déle. Byla pět dní v umělém spánku a bojovala o život. Manželka tam musela být deset dní a já musel s malými dětmi odletět, protože jim končily víza, takže to bylo celé složité. Oni se sem poté dostávali vlakem a autobusem přes 40 hodin,“ řekl Jiří Jarošík, který má ruskou manželku. I to byl jeden z důvodů, proč nabídku Orenburgu navzdory válečnému konfliktu v létě přijal.
„Samozřejmě jsem věděl, že není ideální doba tam jít. Taky jsem to zvažoval, ale zase jsem na to i v téhle době koukal trenérsky. Nic jiného v tom nebylo, byla šance, neměl jsem žádnou nabídku, abych zůstal tady. Ale nic nebylo, tak proč bych za fotbalem nešel i tam v této době, bohužel. Samozřejmě se to hodně lidem nelíbí, to chápu, je to jejich názor, ale tohle byl zase můj názor. Sám jsem se nerozhodl – mám rodinu, starší a zkušenější lidi a trenéry kolem sebe, kteří mi to doporučovali taky. Kdyby aspoň jeden názor řekl, ať to zvážím, ale nic takového tam nebylo."
Válka je daleko
S politickou propagandou se Jarošík během ruského angažmá nesetkal. „Byl jsem tam krátce, my jsme byli měsíc v Turecku a pak měsíc v Rusku, tak jsem to nestačil vstřebat. Samozřejmě Orenburg je za Moskvou nějakých 1500 kilometrů. Tam není nic cítit ani vidět. Jsem rád, že se nelítá do těch měst nejbližších hranici s Ukrajinou, tam se tedy musí jezdit autobusem. Není tam nic, že by nám řekli, že musíme dělat tohle a říkat tohle,“ prozradil Jiří Jarošík. Ruská invaze na Ukrajinu se v jeho okolí neřešila.
„Samozřejmě se o tom moc nemluví, nikde se to ani moc nerozebírá. Já jsem ani na televizi nekoukal, pouze na jedny ruské zprávy. Oni o tom trošku ví, ale bojí se o tom mluvit, lidi s tím nesouhlasí, to je jasné. Ale když přijde druhá mobilizace, tak to všichni poznají. Když občas přilétne nějaký dron z Ukrajiny, tak to ví všichni. Zatím nepřiletělo nic tak velkého, aby z toho bylo haló. Zatím to tutlají a zametají pod koberec".
Jarošík končí na lavičce ruského Orenburgu. Tým je v lize po pěti kolech s jediným bodem poslední
Číst článek
Jarošík vzal angažmá v ruském klubu. Toho, že by to mohlo odradit případné zájemce o jeho služby ze západní Evropy, si ale nemyslí. „Tenhle názor jsem také slyšel, ale jaký trenér se odsud dostane do západní Evropy? Pokud nejste šest let ve Slavii jako Trpišovský, který hraje každý rok poháry, hraje dobrý fotbal a má výsledky, tak potom se může někam dostat, ale copak se někdo dostane někam z Teplic nebo z Opavy? Tohle byla skvělá nabídka, bohužel to tak je.“
„Já jsem jako fotbalista udělal první krok do Ruska a pak jsem šel do světa. Ta doba byla teda naštěstí jiná, tak jsem to šel prostě zkusit,“ prohlásil Jarošík. Na nové angažmá nespěchá.
„Když končíte jako trenér, tak nemáte tu energii, jste mdlý a přemýšlíte, co byste zlepšil a udělal jinak. Nechápu, že v Rusku třeba dva trenéři skončili u klubu a hned za týden vzali angažmá jinde. Tak jsem si říkal, jestli to je dobrý, že z toho nevypadnou a nijak nad tím nepřemýšlí. Ale za mě – člověk do toho dává maximum, pak je smutný a řeší to, co bylo a co udělat lépe – a pak má zase jít do něčeho jiného, to prostě nevím. Samozřejmě záleží i na nabídce, vezměte si, kolik je mezi námi trenérů. Všichni chtějí trénovat a berou všechno.“ řekl fotbalový trenér Jiří Jarošík, který na konci srpna skončil v ruském Orenburgu.
