Zabijačka už není jen výsadou venkova, prasata se porážejí i v Praze
Přestože je domácí zabijačka typická spíše pro venkov, je možné ji uspořádat i v Praze, pokud to podmínky dovolují. Například ve čtvrti Veleslavín na Praze 6, kde lidé bydlí převážně v domech se zahradou, se začátkem zimy konají zabijačky snad každý víkend. Zkušení pomocníci jen mění místo, úkoly zůstávají.
Zdeněk Koutský právě takzvaně houpe maso kolíbkou. Je to tradiční metoda mletí masa oblým sekáčkem, kterou dnes řezníci dělají jen velmi vzácně. Je totiž mnohem pracnější, než namletí masa mlýnkem. Rozdíl v kvalitě je ale zásadní.
O porcování a odborné práce se stará Zdeněk. Není vyučený řezník, přesto pro všechny kamarády jeho funkci zastupuje jako profesionál:
„Vyrůstal jsem v tom od malička. Časem jsem se to prostě naučil,“ říká.
Celé prase vyjde asi na 5 až 6 tisíc podle váhy. Kdo by si ale myslel, že to jsou veškeré náklady, velmi by se mýlil. K ceně masa je potřeba do nákladů připočítat ještě asi 3 tisíce korun.
„Musí se upéci buchta do jitrnic, koření.“
Otázkou tedy je, jestli se domácí zabijačka oproti nákupu naporcovaného a zpracovaného masa z obchodů cenově vyplatí.
Zdeněk Koutský si není jistý, jestli je to finančně výhodné, je ale podle něj k nezaplacení kromě zábavy s kamarády i fakt, že prostě vědí, co jedí, na rozdíl o produkce ze supermarketů.
Pomocníci a další pravidelní organizátoři se také shodují, že cena není to rozhodující. Potvrzují to například Jan Sýkora a Ladislav Ludvík.
„Je to úžasná zábava. Není důležité, zda se to vyplatí finančně. Nám se to vyplatí.“
A nutnost pomocníků potvrzuje i Zdeněk Koutský. Každá ruka, především ta zkušená, je dobrá.
„Čím více, tím lépe, protože práce okolo je dost.“
Kdo chce uspořádat zabijačku, musí ještě počítat s tím, že pomocníci si zaslouží výslužku a také alkohol na zahřátí.
