Josef Škvor z Prahy 11 zdolal jako jediný Čech týdenní běžecký závod v marocké poušti
Před 14 dny se Josef Škvor z Jižního Města vypravil do marocké pouště, aby si splnil svůj dlouholetý sen, uběhnout jeden z nejnáročnějších závodů na světě, který trvá šest dní, jeho trasa je dlouhá téměř 250 kilometrů a vede přes horké písečné duny. Osmapadesátiletý sportovec trať zvládl.
Josef Škvor se postavil na start v neděli 14. dubna. Na zádech měl přes 11 kilo, na nohou speciální boty do písku a srdce mu bušilo jako o závod. Sám přiznává, že tak nervózní dlouho nebyl. A to má za sebou už celou řadu maratónů a závodů v horách. První dny maratonu v poušti si nesmírně užíval:
„Nejlépe se mi běžela etapa druhá, což byla etapa, která vedla přes dva horské hřebeny. Pocitově jsem na tom byl úplně fantasticky, protože po horách běhám, znám horský terén a tam jsem předběhnul obrovské množství lidí. Měl jsem z toho krásný pocit.“
O zážitku svého života si Josef Škvor povídal s redaktorkou Annou Königsmarkovou
Pak ale přišla nejdelší etapa dlouhá 75 kilometrů, kterou Josef Škvor uběhl za 14 hodin. Na nohou se mu vytvořily obrovské puchýře a tak musel vyhledat i lékařskou pomoc. Závěrečnou trasu, dlouhou 42 kilometrů pak běžel na doraz.
„Tam jsem jel takzvaně na krev, protože jsem měl to štěstí, že jsem na druhé kontrole měl dceru, o které jsem věděl, že bude v cíli. Tu prostě nešlo nezklamat. Tam jsem jel, hrabal jsem a od poslední kontroly jsem předbíhal i některé mladší lidi. Měl jsem z toho obrovskou radost,“ vypráví Josef Škvor.
Celý týden neměl jediný zástupce z Česka na tomto závodě pořádné teplé jídlo. Ráno si pouze uvařil kávu, během dne polykal tablety se solí a večer si dal polévku z pytlíku. Žaludek to až na jeden den zvládl překvapivě dobře.
„Na jedné etapě jsem cítil, že jsem pocitově přepitý. Na té nejdelší etapě jsem vypil asi 19,5 litru tekutin za 14 hodin. Do čepice jsem si snad jednou nebo dvakrát nalil trochu vody, abych měl ochlazenou hlavu. Jinak mi vedro nebylo, byť kolegové Rusové tam naměřili 54 stupňů,“ říká běžec z Jižního Města a přiznává, že celý týden žil ve vlastním světě.
I teď pár dní po návratu je myšlenkami stále v poušti. Za dva roky, až mu bude šedesát, se do Maroka plánuje vrátit. Mezitím by rád zvládl maratón kolem Mt. Blancu.
