Máma byla anděl, ale i vynikající malířka. Tak by se na ni mělo vzpomínat, říká dcera Jirousové
Ve Staré Říši na Jihlavsku proběhlo poslední rozloučení s Julianou Jirousovou – laskavým člověkem se zvonivým smíchem a manželkou básníka Ivana Martina Jirouse. Její dcera Marta ale doufá, že si ji svět bude pamatovat i jako vynikající malířku. „Malování bylo součástí její osobnosti. Hodně lidí ji vnímalo jako anděla nebo svatého člověka a tak se na ni jezdili dívat. Někdy jsme si z toho dělali srandu,“ popisuje v Interview Plus.
„Někdy mi připadalo, že vnímala svět v obrazech. A viděla krásu ve strukturách a věcech, kterých by si nikdo jiný nevšiml,“ vzpomíná Marta na svou matku, která pocházela z katolické rodiny, a dokud mohla, chodila každou neděli do kostela, což se odráželo i v její tvorbě – na jejích obrazech se často objevují světci, andělé a další náboženské motivy.
Poslechněte si celé Interview Plus Šárky Fenykové. Hostem je Marta Veselá Jirousová, básnířka, výtvarnice a pedagožka
Marta Veselá Jirousová vzpomíná na dětství, které s matkou a sestrou prožila v malém domku ve Staré Říši, zatímco byl její otec Ivan Martin Jirous vězněn komunisty.
„Přestože byl táta ve vězení, máma nám dokázala vytvořit pocit bezpečí. Neměly jsme strach, i když u nás probíhaly domovní prohlídky, které byly mnohdy velmi dramatické. Přijeli nad ránem, vyskákali z aut a všechno rozházeli. Musel to být hrozný zážitek, ale lidská paměť je tak zařízená, že mám tyto věci nějak vytěsněné,“ dodává.
Otec jim vedle dopisů posílal i pohádky, které ve vězení psal, jako by s nimi byl: „Byli jsme takto propojení, psal o tom domečku, kocourech a kohoutech. Do prvního vydání byly použity naše kresby, které jsme tátovi posílaly do vězení. Ty vznikaly tak, že nám máma přečetla pohádku a my k tomu něco nakreslily.“
Anděl i vynikající malířka
Juliana Jirousová se umělecky vyjadřovala hlavně malováním, literárně se podle svých slov vyčerpala právě psaním dopisů svému muži do vězení, tím po několik let trávila dlouhé večery. Jejich korespondence se později dočkala i vydání.
„Působí to na mě velmi silně. Jsou to věci, které se mě niterně dotýkají, takže si musím najít klidnou chvíli a dovolit si se do toho ponořit, dojmout se a poplakat si. Vůbec mi nevadí, že si to můžou všichni přečíst, naopak mi přijde krásné, že je ten příběh skrze dopisy zprostředkovaný i pro ostatní,“ uvádí.
Zemřela Juliana Jirousová, malířka a signatářka Charty 77. Byla hluboce věřící, tvořila votivní obrazy
Číst článek
Oba rodiče byli signatáři Charty 77 a podle Marty Veselé Jirousové to vyplynulo zcela přirozeně. „Jako by se nikdy neuvažovalo o tom, že by máma Chartu nepodepsala. Bylo to dobré, tak to udělala,“ konstatuje.
„Myslím, že musela mít strach, že ji také zavřou. Ona ale měla opravdu velmi pevnou víru v Boha. Nebyla to žádná hra, žádné divadlo, bylo to v ní. A i když jsme měli nouzi o peníze, vždy se někdo zjevil, kdo nám pomohl. To si pamatuji právě z těch dopisů – stále nám někdo něco opravoval, nosil, pomáhal nebo nás hlídal, když máma jela k soudu. Pomoc lidí byla neuvěřitelná,“ pokračuje Jirousová.
Ráda by, aby se na její matku vzpomínalo v souvislosti s jejími obrazy a podařilo se například zdigitalizovat její díla z mládí. „Když v pátek máma zemřela, tak druhý den měla stránku na Wikipedii. Kdyby tam ještě někdo přidal její obrazy, které jsou všude možně, to by se mi líbilo. Že by tam máma byla nejenom jako anděl a laskavý člověk, ale i jako vynikající malířka, kterou si myslím, že byla,“ uzavírá.
Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus. Audio je nahoře v článku
