‚Obrovská pocta.‘ Česká spisovatelka Bianca Bellová vyhrála literární cenu v Británii
Kniha Jezero české spisovatelky Biancy Bellové je podle „Evropské banky pro obnovu a rozvoj“ nejlepší překladovou literaturou. Ocenění je určené beletrii napsané v jazyce některé z 38 zemí, kde banka působí, a je zároveň vydaná v angličtině některým britským nakladatelstvím. Spisovatelka dala rozhovor Českému rozhlasu pár minut po vyhlášení výsledků ve čtvrtek večer.
Povězte nám, co pro vás toto ocenění znamená? Dá se nějak porovnat s hlavní cenou Magnesia Litera, kterou jste získala v roce 2017?
No, možná to bude znít jako klišé, ale opravdu ani v jednom případě jsem nečekala, že bych tu cenu mohla dostat. Je to pro mě obrovská pocta, hlavně tím, že je ta kniha v anglickém překladu, že jsem byla na shortlistu s různými nobelisty a držiteli Bookerovy ceny.
Hodnotila to porota kritiků, kteří píšou do všech renomovaných britských časopisů, tak to je samozřejmě prostě pro mě obrovská pocta a mám z toho obrovskou radost.
Knihu do angličtiny přeložil Alex Zucker, který se překladům českých spisovatelů a spisovatelek věnuje už od 90. let. Mohla jste do jeho překladu zasahovat? Jenom připomenu, že vy sama pracujete jako překladatelka a tlumočnice právě z angličtiny.
No já samozřejmě respektuji všechny své překladatele a věřím tomu, že jazyku rozumí lépe než já, takže respektuji veškeré jejich návrhy a spíš spolu dolaďujeme, když mají nějaké nejasnosti.
Doptávají se třeba, co jsem jak myslela nebo co je kredenc, podobné technické podrobnosti nebo citáty, přirovnání, zda jsou standardní česká, nebo jsem si je vymyslela a podobně.
„Opravdu důvěřuji svým překladatelům a nechávám to na nich.“
Originální znění vaší knihy Jezero, o kterém vlastně mluvíme, vydalo brněnské nakladatelství Host už v roce 2016.
Román se odehrává ve vesnici rybářů na konci světa, kde tamní jezero vysychá, „mužům zůstává vodka, ženám starosti a děti si škrábou ekzémy“ – cituji z anotace ke knize. Co si myslíte, že po roce na tom příběhu nejvíce zaujalo?
Já jsem knihu psala rok po invazi ruské armády na Krym a do východní Ukrajiny a myslím si, že hrálo roli to, že to bylo nějakým způsobem aktuální, i když samozřejmě nezáměrně. Autor v textu píše o hrůze, která se odehrává někde na nějakém neznámém místě, takže vlastně tam je poznat angažovanost autora a jeho osobní zaujetí.
Jak budete výhru večer slavit a kdy si zase sednete k počítači a budete pokračovat v psaní dalšího románu?
Jsem nyní v Londýně v sídle EBRD banky, která má ještě úžasnou budovu v části Canary Wharf a je tady recepce. A jinak se těším, že někdy po prázdninách vydám další knížku.
