Přesto jim pravděpodobně opoziční labouristé podlehnou, protože jejich menu je ještě méně stravitelné.

V britské politice poslední generace jsme mohli pozorovat dvě strategie, které vedly k drtivým a trvalým úspěchům. Jednu před čtyřiceti lety uplatnila Margaret Thatcherová, která zatlačila konzervativce doprava, a přesto, nebo možná právě proto, touto sebevědomou politikou zajistila opakovaná vítězství sobě i svému nástupci.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Jana Fingerlanda

Druhou cestu uplatnil labourista Tony Blair, který před více než dvaceti lety zakormidloval do středu a vyluxoval hlasy váhavých konzervativců.

Současný vůdce labouristů Jeremy Corbyn uplatňuje postup Margaret Thatcherové – zarejdoval silně doleva, a i když se v jeho kruzích o Železné lady mluví s odporem, mnohem větší nenávist si vysloužil jeho spolustraník Tony Blair.

Aktuální vedení britské levice se cítí být povoláno vymazat z historie dědictví Blairovy středové New Labour. Bohužel pro Corbyna se jeho pokus pravděpodobně stane slepou cestou a jakousi hořkou kapitolou dějin strany, která nevyužila historického znemožnění se konzervativních soupeřů a odsoudila sama sebe k dalším létům v opozici.

Sázka na šediny

Jeremy Corbyn vlastně ještě před pár lety nemohl na vedení strany, natož vlády, ani pomýšlet. Byl jedním z backbencherů, méně důležitých poslanců Labour Party, a zdálo se, že v této úloze dokončí i svou politickou dráhu. Změnu přinesl rok 2015, kdy do strany přišly desítky tisíc silně levicových aktivistů. Většinou šlo o mladé lidi s univerzitním vzděláním, ovšem silně ideologickým smýšlením – mnozí z nich se běžně označují za trockisty nebo leninisty. Tito noví lidé si o mnoho let staršího Corbyna vybrali a prosadili jako svého člověka do čela strany v podstatě proti vůli mnohem umírněnějších poslanců této strany.

Převzato z Plusu

Vedení Labour Party se snaží nalákat voliče na rozsáhlé ekonomické změny, které zahrnují znárodnění, respektive zestátnění některých firem – zejména dodavatelů vody a energie, ale i poštovních služeb a železnice. Chce také zrušit nebo přebudovat soukromé školy, vnímané jako příliš uzavřené a elitářské, a zrušit školné na univerzitách.

Labouristé mají také rozsáhlé investiční plány. Podle řady odborníků nejen neufinancovatelné, ale především nerealizovatelné v jednom volebním období. Peníze mají pocházet z vyšších daní pro firmy, pro 5 % nejbohatších občanů a z půjček. Pro spravedlnost dodejme, že zvyšovat výdaje a půjčovat si chtějí i liberální demokraté a konzervativci, i když podstatně menší částky.

Zleva doprava

Důvod spočívá v tom, že zejména obě hlavní strany cílí na stejnou voličskou skupinu – chudší bílé obyvatele odlehlejších a průmyslovějších částí Anglie. Labouristé, stále více strana středostavovských levičáků a etnických menšin, jsou pro tyto voliče méně atraktivní a konzervativci je chtějí ulovit na brexit, odpor k přílivu zahraniční pracovní síly a nyní také na větší veřejné výdaje.

Labouristický plán utrácení se od toho konzervativního liší nejen rozsahem, ale i ideologickým záměrem. Labouristé chtějí rychle a rázně změnit fungování ekonomické sféry, zavést zaměstnanecké akcie, zvětšit veřejný sektor, ovládnout rady, které budou spravovat například právě distribuci vody a energií, a udělat z těchto segmentů dlouhodobý zdroj svého vlivu a případně i financí.

Tento plán může Británii přinést ekonomickou katastrofu. Pravděpodobně však nejspíše bude znamenat katastrofu pro Labour Party. Strana se dopustila i jiných chyb – ve vztahu ke Skotsku, Walesu nebo odpůrcům brexitu. Samostatnou kapitolou je pak aféra kolem obvinění z „institucionálního antisemitismu“ labouristů, včetně samotného předsedy Corbyna.

Pokud labouristé drtivě prohrají, není jasné, jestli z toho její noví, silně levicoví aktivisté vyvodí nějaké závěry, nebo zda svou stranu doprovodí až k hranici zániku, protože pro mnoho levicovějších Britů bude stravitelnější hlasovat pro liberální demokraty, kam se ostatně část labouristů už přesunula. První dějství dramatu skončí už za tři dny.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít