V kontextu toho, kam Mf Dnes spadá, se asi nedá úplně domnívat, že se podobné zvolání objevilo na titulní straně náhodou. Naopak, bylo to účelové sdělení, které mělo ukončit debaty o tom, jestli se s komunisty mluví, anebo ne.

Debaty, které sice úplně pomíjejí fakt, že KSČM je součástí naší politické reprezentace po skoro 30 let, podílí se na rozhodování, pomáhala volit prezidenta, měla důležité funkce v Parlamentu nebo prohlašovávala různé zákony.

Vážně je tedy nutné z podpory už tak dost příšerné vlády dělat další konec demokracie a svobody v Česku?

Komunistickou stranu Čech a Moravy dost upřímně nesnáším. Tváří se sice jako strana „lidí pro lidi“, ale ve skutečnosti se za práva těch na okraji nebo těch znevýhodněných vůbec nebije. Navíc se nedokázala vůbec vypořádat se svými stalinistickými choutkami.

Vlezla do vlády s miliardářem, namísto toho, aby ho kritizovala z třídního hlediska. Nemluví o kumulaci moci, kapitálu, špatné redistribuci bohatství, rovnosti jako emancipačním požadavku a dalších, pro levici podstatných, věcech. Do svého vedení si málem zvolila naprostého fanatika Josefa Skálu.

Demokratičnost českých politických stran

Ve výčtu problematických věcí by se klidně dalo pokračovat, ale z hlediska procedurálních mechanismů se na komunisty nedá dívat jako na „nedemokratickou“ stranu. Respektive: na méně demokratickou, než jsou ty ostatní v Poslanecké sněmovně. Že je to strana opanovaná starými kádry, která má minimální prostupnost a je tvrdě zásluhová a hierarchická? Souhlasím. Ale copak ty další strany, vyjma pár (asi Pirátů, možná STAN) takové nebo více méně podobné nejsou?

Je už takový zvyk projektovat si do partičky kolem Vojtěcha Filipa Gottwalda se Zápotockým, nebo rovnou Stalina. Ale ruku na srdce, komu tím prospějete? Co skutečného o povaze dnešní KSČM se dozvíme, když se budeme dál tvářit, že je stejná, jako byla ve 40. nebo 50. letech? Myslím, že vůbec nic.

Bavit se o demokratičnosti českých politických stran je minimálně od doby, kdy v parlamentu sedí ANO, trochu ošemetné. Strana, která strukturou připomíná brutální korporaci, stojící na marketingu, lžích a pevném vedení předsedy, neví o standardech stranické demokracie zhola nic. Ne nadarmo se kandidáti i v komunálních volbách fotili s Babišem, aby si voliči byli jistí, že vědí, koho volí. Toho, koho jim sám ředitel vybral.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Podobně tragické je to u SPD, kde vládne tvrdou rukou Tomio Okamura. V TOP 09 se zase po dlouhou dobu pěstoval kult předsedy a byla to strana zatížená brutálním pragocentrismem. A tak by se dalo pokračovat, s problémy ohledně nerovnoměrného zastoupení straníků se potýkala ČSSD, podezření na regionální vlivy v ní rozhodně přetrvává.

Velrybářství zažívala ODS, strana proslulá lobbistickými vlivy a mafiánskými tlaky. Přesto o nich s klidem uvažujeme i mluvíme jako o stranách demokratických. Možná, že bychom to měli zkusit zrevidovat.

Souhlasím, že demokracie není jen o proceduře, ale i o duchu a étosu každé strany. Ten je ale ve většině našich politických partají úplně zpuchřelý. Slepé a skrz naskrz omezené zaměřování jen na komunisty by ale mohlo způsobit, že si toho nevšimneme a pak se budeme jen divit.

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít