Nemluvě o tom, že po celé mnohaset kilometrové cestě Prigožinovy oddíly nenarazí na žádný odpor, a dokonce sestřelí pět ruských vrtulníků a jedno letadlo.  

Přehrát

00:00 / 00:00

Ondřej Soukup: Co má společného Vladimir Putin s Ivanem Hrozným?

Co to vlastně vypovídá o stavu ruské armády a obecně o fungování Putinova režimu? Podle politického filosofa Grigorije Judina Prigožinova vzpoura ukázala, že ruská vojenská mašinérie má feudální charakter.

„Připomíná to středověk. Armádu tvoří družiny různých feudálů. Jsou tu regulérní jednotky, podobně jako byla osobní družina panovníka. Pak tu máte jednotky různých vazalů, jako jsou například Kadyrovovi Čečenci, nebo oddíly různých polostátních korporací, jako je Gazprom nebo Rosněfť. Gubernátoři také vytvořili svoje jednotky. Prigožin má jednu z takových družin. A jak víme z dějin, mezi feudály byly vždy třenice,“ vysvětluje Judin. 

Intelektuální hra

Zpočátku se tyto konflikty dařilo řešit v zákulisí, jenže v případě Jevgenije Prigožina se konflikt dostal na veřejnost.

Už od podzimu loňského roku slovy nehledanými kritizoval náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova a ministra obrany Sergeje Šojgu kvůli nedostatečnému zásobování dělostřeleckou municí.

Slavné bylo video, kde Prigožin stojí před desítkami mrtvol svých bojovníků a křičí do kamery: „Gerasimove, Šojgu! Kde jsou mé zatracené náboje?“ Tedy on použil podstatně ostřejší slovník.

Kdyby si to dovolil kdokoliv jiný, druhý den by se díval na svět skrze mříže cely předběžného zadržení. Jenže právě ve feudální logice „rozděl a panuj“ nad Prigožinem držel ochrannou ruku Vladimir Putin.

Pro něj to byl způsob, jak kontrolovat ministerstvo obrany. Jenže postupně i on ztrácel trpělivost s obtížně řiditelným zakladatelem Wagnerovy skupiny a nechal se přemluvit ministerstvem obrany, že je potřeba příliš samostatnému bojarovi přistřihnout křídla.

Jenže nikdo v Kremlu nečekal, že Prigožin půjde vabank. Možná proto, že se obával nejen o svou nezávislost, ale i o život. Ostatně, jedním z hlavních úkolů Wagnerových jednotek na Donbasu v roce 2015 byla fyzická likvidace příliš nezávislých separatistických velitelů.

Srovnání se středověkem platí také o používání násilí. Jedním z hlavních rysů současných států je monopol na násilí. Žádný z bojarů už nemá právo popravovat poddané podle svého uvážení. Jenže v současných ruských silových složkách toto neplatí.

Jevgenij Prigožin otevřeně vyhrožoval svým rekrutům, že pokud by chtěli dezertovat, tak je čeká smrt. Dokonce zveřejnil video, kdy jednoho z těchto lidí, svázaného, popravují kovářským kladivem. Kreml na to tehdy nijak nezareagoval.

Co bude dál? Další utahování šroubů, čistky mezi těmi feudály, kteří se neukázali dostatečně loajálními, a povyšování těch, kteří prokázali svou věrnost. Historické analogie vždy pokulhávají.

Ale pokud přistoupíme na tuto hru, navrhoval bych se podívat na osud cara Ivana IV. Hrozného. Vládce, který v prvních letech provedl důležité reformy a pozvedl ruské impérium. Postupně ale propadal paranoie, zavedl hrůzovládu opričníků, prohrál livonskou válku se západními státy a zemřel za nejasných okolností, možná byl otráven.

Ale ještě jednou, je to jen intelektuální hra. Válka na Ukrajině, kde každý den umírají civilisté, je více než reálná.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Ondřej Soukup Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít