Proč je Černé moře strategicky čím dál důležitější?
Černé moře bylo po staletí považováno za strategicky nepříliš zajímavou součást světového oceánu: je příliš uzavřené – a kdo ovládá úžiny (dnes přirozeně Turecko), jež ho spojují s mořem Středozemním, zablokuje ho, kdy chce, a to velmi snadno. Už půldruhaletá válka na Ukrajině však náhle ukázala, o jak důležitý prostor, a to z pohledu hned několika států, se může jednat.
Začněme přirozeně Ruskem. Tomu až doposud podle příslušných mezinárodních úmluv patří sotva deset procent pobřeží.
Pokud však přičteme abchazské přímoří a teritoria přiléhající k moři, jež Rusko v současné době okupuje na Ukrajině, najednou se ukazuje, že Rusko aktuálně ovládá až třetinu černomořských břehů.
Pro Rusko je také důležité, že už od konce 18. století provozuje klíčový krymský přístav Sevastopol, který považuje za přirozený odrazový můstek pro další expanzi do mediteránní oblasti a odtud Suezským kanálem a Gibraltarským průlivem dál do světa.
Právě proto Rusko, jak se rádo říkává, považuje Černé moře za jakýsi svůj vlastní rybníček.
První loď proplula ‚ukrajinským koridorem‘. Plavidlo trasu zkouší po pádu obilné dohody
Číst článek
Ukrajina neměla, nemá a nikdy mít nebude nějaké dobyvatelské aspirace. Pro ni ovšem námořní trasa přes Bospor a Dardanely dál znamená vůbec nejdůležitější obchodní cestu, a to především pro její zemědělskou produkci.
Jen pro ilustraci: právě tudy před válkou putovala více než polovina veškerého ukrajinského, tedy i nezemědělského vývozu.
Závislost na Rusku
Turecko, jak už řečeno, díky kontrole nad úžinami zaujímá zcela klíčovou geostrategickou roli, což má ošetřeno i mezinárodními dohodami.
Navíc by díky nejnovějším okolnostem chtělo zaujmout a posléze upevnit své postavení rozhodující regionální velmoci v černomořském prostoru.
‚Rusko nebere ohledy na bezpečí civilistů a lidí.‘ Moskvu kritizují za útok na obilné sklady a přístav
Číst článek
V danou chvíli je mu jasné, že lepší příležitost, jak dosáhnout právě tohoto cíle, už asi mít nebude: ať už válka mezi Ruskem a Ukrajinou skončí jakkoli, Ruská federace z ní bezpochyby vyjde přinejmenším ekonomicky, ale i politicky oslabena, což naplnění tureckých aspirací jen usnadní.
A své zájmy tu samozřejmě má i Evropa, která ve snaze zbavit se jakékoli závislosti na ruských energetických surovinách hledá právě tudy cestu do kavkazské oblasti a do Střední Asie, tedy do teritorií, která jako zdroj energií mohou Rusko do značné míry, ne-li zcela nahradit.
Někdejší teplé jihoevropské koupaliště se tak náhle mění v prostor, k němuž jsou upřeny vyčkávavé až lačné pohledy značné části světa.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Cesta k usmíření ve slovenské společnosti bude hodně křivolaká
Petr Šabata
Staré novinky o vládě Hamásu
Jan Fingerland
V sadě skví se zmrzlý květ, klimatická katastrofa to na pohled
Apolena Rychlíková
Atentát na Roberta Fica ukazuje, jak nebezpečné je budit nenávist a nenávist zaměňovat za kritiku
Martin Fendrych