Přehrát

00:00 / 00:00

Robert Schuster: Britové už na summity nejezdí, jejich roli přebral Nizozemec Mark Rutte

Třiapadesátiletý liberální politik byl považován za neformálního mluvčího těch, kteří odmítali z jejich pohledu jen tak pro nic za nic dotovat miliardovými sumami státy, kde se koronavirová pandemie podepsala na hospodářství nejvíc.

Shodou okolností šlo v případě Itálie nebo Španělska o země, které buď už byly v minulosti závislé na finanční pomoci zvenčí, anebo výše jejich zadlužení představuje pro celý ekonomický systém Evropské unie dlouhodobé riziko.

Rutte dával od samého počátku najevo, že trvá na snížení peněz poskytnutých formou nevratných příspěvků. Nakonec se s podporou Dánů, Švédů, Rakušanů a Finů prosadil. Vůbec poprvé se tak podařilo skupině menších členských států přimět oba klíčové hráče společenství, Francii a Německo, k ústupkům.

Převzato z Plusu

Nový Brit

Francouzský prezident Emmanuel Macron v jednu chvíli označil Rutteho za „nového Brita“. Tím dal najevo, že nizozemský premiér převzal roli, kterou na summitech v minulosti obvykle hrávali zástupci Spojeného království. Kategoricky odmítali jakékoli zvyšování celkového objemu unijního rozpočtu a blokovali i návrhy na jakékoli další úkoly, které by mohla Evropská unie vykonávat.

Nizozemec ovšem v Bruselu nic nezablokoval, pouze vyjednával s ostatními tak dlouho, až mu vyšli vstříc. Rutte to zná koneckonců z domácí politické scény, která se vyznačuje značnou roztříštěností. Chtít sestavit vládu a udržet ji pohromadě předpokládá schopnost hledat kompromisy s nejrůznějšími protichůdnými uskupeními i tehdy, kdy se to už zdá být nemožné.

Umění vyjednávání

Jeho krajané mu proto přezdívají „Pan silikon“. Podobně jako tento materiál má i Mark Rutte pověst, že je v politice pružný a dokáže se přizpůsobit situaci. Navíc to vše dělá způsobem, který nikoho neuráží, a také nemívá ve zvyku vystupovat při tom z pozice síly. I svůj triumf v Bruselu nizozemský premiér na rozdíl od nejednoho ze svých kolegů nijak zvlášť neprožíval. Prostě udělal to, co v dané chvíli považoval za nejsprávnější. Nejenom z pohledu budoucnosti Evropské unie, ale i své vlastní v čele nizozemské vlády. 

Rutte totiž na summitu odstartoval velkou hru, která vyvrcholí 17. března příštího roku. To se bude volit v Nizozemsku nový parlament. Zatímco před třemi lety byl hlavním tématem strach z migrace a islámu – to byla voda na mlýn Geerta Wilderse a jeho populistické strany –, tentokrát půjde mimo jiné i o další postoj k evropské integraci.

Výstředního islamofoba Wilderse totiž vystřídal uhlazený euroskeptik Thierry Baudet se svým Fórem pro demokracii. Jeho cílem je posílit v Nizozemsku přímou demokracii, ustavit vládu odborníků a zavést závazná referenda, jedno z nich by přitom podle Baudetových představ mělo rozhodnout i o odchodu Nizozemců z Evropské unie.

Rutte se naproti tomu snažil svým krajanům ukázat, že existují i jiné cesty, jak uspět v politické soutěži s daleko většími státy a zároveň neskončit v izolaci. Třeba nakonec ocení tradiční obchodnický národ svého premiéra ze všeho nejvíc hlavně za to, že do budoucna ročně ušetří necelé dvě miliardy eur na platbách do unijního rozpočtu.

Autor je komentátor Lidových novin

Robert Schuster Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít