Milan Slezák: Obamův ministr spravedlnosti v potížích

Americký KongresFoto: Alexandr Pícha

„Amerického ministra spravedlnosti Erika Holdera zatkly ozbrojené stráže Kongresu a doprovodily ho za mříže.“ Tak tuhle senzační zprávu si zřejmě nikdy nepřečtete. Ale jen proto, že exekutivní a zákonodárná složka amerického politického systému nebudou chtít hnát svůj nejnovější spor na ostří nože.

Protože jinak by se to provést dalo. Byť se něco takového stalo naposledy v roce 1934, kdy dal Senát posadit za mříže náměstka ministra hospodářství. 

Oč v kauze ministra Holdera jde? 

Na počátku byla tajná operace s poetickým názvem Rychle a zuřivě. A řekněme hned, že operace zpackaná. Aby se agenti arizonské odbočky federálního Úřadu pro alkohol, tabák, střelné zbraně a výbušniny dostali na kobylku pašerákům zbraní a drog, nechali přes hranice z Mexika proklouznout na dvě tisícovky střelných zbraní. Ale místo aby spolu s nimi dostali i pašeráky, nechali si kontraband proklouznout. Zhruba stovka propašovaných zbraní se našla později, na místech, kde byly spáchány zločiny. A dvě z nich ležely u těla amerického zvláštního agenta Briana Terryho, který je hlavní obětí aféry. Padl v prosinci 2010 v přestřelce se skupinou Mexičanů, kteří se nelegálně pokusili dostat do Spojených států. Ale tou druhou hlavní obětí aféry by mohl být právě Eric Holder. 

Sněmovna reprezentantů, v níž dnes převládají opoziční republikáni, vycítila v kauze příležitost, jak před prezidentskými volbami poukázat na nekompetentnost obamovské administrativy. Holder měl Sněmovně dodat veškeré dokumenty týkající se nepovedené operace a vyjádřit na ni svůj názor. Ministr ve zprávách určených sněmovně taktizoval: připustil některé chyby podřízených, místy vinu svaloval na ně a místy prokazatelně lhal. Anebo, což je také možné, ale u ministra je to na pováženou, trpí výpadky paměti. 

Z dokumentů spjatých s aférou předali Holderovi lidé vlivnému kongresovému Výboru pro dohled a pro vládní reformu úctyhodných 7600 položek. Ale zdaleka to není vše. A zbytek Holder vydat odmítá. Má v tom sice podporu prezidenta Obamy, nicméně tím se zmíněný výbor nedal zmást a odhlasoval si, že ministr Holder se provinil pohrdáním Kongresem. A to není vše. 

Ve výboru rozhodly hlasy opozičních republikánů, jichž se proti Holderovi postavilo třiadvacet. Sedmnáct hlasů demokratických členů výboru nestačilo. A stejně dopadne hlasování v celé Sněmovně reprezentantů, které její republikánští členové chystají na příští týden. Jak už jsme si řekli, republikáni mají v této komoře většinu. Proto reálně hrozí, že i Sněmovna příští týden převažujícími republikánskými hlasy schválí usnesení, že ministr Holder se provinil pohrdáním Kongresem. Dalším krokem by pak mohlo být ministrovo zatčení a uvěznění. 

Tak daleko to však jistě nedojde, hlavně proto, že i republikáni chtějí ve volebním roce vypadat konstruktivně. Ale ostré pokárání vlády, poukázání na její nekompetentnost a neochotu ke spolupráci se zákonodárnou složkou moci se opozici krátce před volbami velice hodí. 

Vyberme z celé složité kauzy tři momenty, o nichž ještě stojí pohovořit zvlášť. Za prvé, přečin, který sněmovní výbor klade ministru Holderovi za vinu, tj. pohrdání Kongresem – přečin, za nějž by ministr teoreticky mohl skončit za mřížemi – není vymezen v americké ústavě. Nicméně se předpokládá – a americké soudy to berou za normální – že jak Sněmovna, tak Senát mohou nechat obvinit ty členy vlády, o nichž usoudí, že moci zákonodárné brání ve vyšetřování vládních aktivit. Jinými slovy, že se tihle lidé proviní pohrdáním Kongresem a jeho pravomocemi. 

Za druhé, vždy, kdykoli je to možné, bychom si měli všímat účelného rozdělení mocenských rolí v americkém politickém systému. Toho, že nikdo nesmí převážit na úkor druhých dvou složek (mluvíme o vládě, o parlamentu, o nezávislém soudnictví). Jedině takový systém, který je založen na působení silných protivah, může dlouhodobě dobře fungovat. Mějme to na paměti při pozorování české reality – a hlavně při poslouchání nesmyslných tirád o soudcokracii a o Ústavním soudu jakožto o třetí komoře parlamentu. 

Za třetí: už jsme řekli, že za ministra Holdera se postavil prezident Obama. Využil tzv. exekutivní privilegium, které prezidentovi umožňuje obejít dělbu moci mezi vládou a parlamentem a odepřít Kongresu dokumenty, o něž si zákonodárci řeknou. Nemá to podporu v ústavě, jen v zvyku. Poprvé to v roce 1792 udělal prezident Washington, když odmítl Kongresu poskytnout přesnou bilanci krvavých bojů s indiány. Vláda tvrdila, že údaje by byly pro veřejnost příliš zraňující. Nakonec sice ustoupila a bilanci zákonodárcům předala, ale precendent už tu byl. 

Pro zajímavost, Obamovi těsní předchůdci využili exekutivní privilegium za dvě svá funkční období šestkrát (republikán George Bush mladší), respektive čtrnáctkrát (demokrat Bill Clinton). Barack Obama to udělal poprvé. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.