30. června  2011  rubrika: Názory a argumenty

Ivan Štern: Třetí odboj z moci úřední

Odbojáři s praporem - Foto: Jan Rosenauer

Odbojáři s praporemFoto: Jan Rosenauer

Kdybych dostal otázku, jak bych vymezil první nebo druhý odboj, asi bych se nijak výrazně nezamýšlel. Oba se odehrávaly za války a oba měly jasně stanovené meze, dané hranicemi front na evropských, potažmo na světových bojištích. V případě prvního odboje bych asi vzbudil odpor u našich antikomunistů postojem k Jaroslavu Haškovi.

Sdílím zde názor filosofa Karla Kosíka k roli Haška za první války a předem odmítám protiargument, že Kosík byl přece marxista. 

Nevoli u našich antikomunistů bych asi vzbudil i připomínkou, že součástí protinacistického odboje byl i odboj komunistický – a to i navzdory tápání mnoha komunistů v době platnosti paktu Ribbentrop – Molotov. Odvolávám se tu na postoje nestora českého protinacistického odboje, profesora Václava Černého. Sám komunisty opravdu nemusel. Přesto ve svých vzpomínkách na druhou válku našel pro komunistický odboj slova uznání. 

Problém mám s třetím odbojem. Už s jeho samotným vymezením. Naši antikomunisté, tvůrci definice tohoto odboje z moci úřední, tedy za pomoci zákona o něm, mají jasno. Byl to přece odboj antikomunistický. 

Jedním z nejvýznamnějších protirežimních vystoupení po roce 1948 představovala odbojová skupina Světlana, která v letech 1948 až 1951 působila na Moravě. Počtem – v různých seskupeních čítala zhruba 300 odbojářů – a způsobem organizace – iniciační roli tu sehráli bývalí partyzáni – představovala pro tehdejší státní bezpečnost věru skutečné bolení hlavy. Vedení Světlany tvořili převážně komunisté. Odmítali stalinizaci země. Na vlastním odboji, byl veden prozatím mírovými prostředky, i když Světlana počítala i s ozbrojeným vystoupením, se v převážné míře opět podíleli komunisté. Trvali na myšlence specifické československé cesty k socialismu. Tedy rozhodně nešlo o žádnou komunistickou sektu, ale o lidi přesvědčené, že myšlenku socialismu jde skloubit s demokracií a že stalinismus je popřením socialismu vůbec. Státní bezpečnosti se nakonec podařilo Světlanu rozdrtit. V komunistickém žaláři se ocitlo 290 lidí. Z nich 9 skončilo na komunistické šibenici. 

Patří do třetího odboje? Vždyť šlo ve valné míře o komunisty! 

Tvůrci třetího odboje z moci úřední nepochybně namítnou, že i komunistům – tedy těm bývalým, prozřevším, dali rovněž možnost, aby se jako příslušníci třetího odboje osvědčili. Stačí jen, když dokážou, že jako komunisté škodili méně a kratší dobu ve srovnání s dobou, kdy zemi prospívali jako odbojáři. Věru nijak nová myšlenka, za to stejně ponižující. Stačí vyměnit poněkud koordináty a ocitneme se v roce 1945. Stejně pokleslým způsobem se česká politika odvděčila protinacistickému odbojovému hnutí sudetských Němců. Odbojáři, protože byli Němci, pokud chtěli, aby jim československý stát za jejich odboj vyslovil uznání, museli podstoupit ponižující proceduru dokazování, ne nepodobnou té, kterou musejí podle nynějšího zákona podstoupit bývalí komunisté. Neudiví proto, že sto tisíc z těch, kteří nasazovali vlastní život pro společnou věc, raději nastoupilo do transportu a nechalo se dobrovolně vyhnat spolu s ostatními krajany do Německa. S výjimkou sociálního demokrata Jiřího Paroubka se jim český stát dodnes za tuto do nebe volající nespravedlnost neomluvil. 

Mají to přesto mnozí z těch, na které definice třetího odboje z moci úřední nedopadne, štěstí! Stačili včas umřít. František Kriegl, který svoji zemi v srpnu 1968 nezradil, i když věděl, že ho to může stát život. Gertruda Sekaninová – Čakrtová, Josef Vodsloň a Václav Prchlík, kteří odmítli na podzim 1968 v parlamentu legalizovat sovětskou okupaci, i když zejména generál Prchlík věděl, že tím riskuje mnoho let komunistického žaláře. 

Sotva komu z nich by komise, z moci úřední osvědčující třetí odbojáře, dala placet. Byli přece bezmála celý život komunisté. 

A třetí odboj, ten z moci úřední, byl přece proti komunismu! A ne že ne! 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 


 

Autor:  Ivan Štern

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas