Adam Černý: Mitt Romney hledá v zahraničí prezidentskou auru

Mitt Romney na návštěvě Davida Camerona v LondýněFoto:  ČTK/AP, Charles Dharapak

V každé zemi volby zpravidla rozhoduje domácí politika a ekonomika zvláště, a o prezidentských volbách ve Spojených státech to platí možná ještě více než jinde. Přesto kdokoli chce vstoupit poprvé jako vítěz do Bílého domu, musí do své kampaně zařadit zahraniční turné, aby předvedl, že jako hlava státu by obhájil a případně vylepšil postavení své vlasti ve světě.

Nynější vyzyvatel Baracka Obamy republikán Mitt Romney by díky své minulosti měl tento nepsaný úkol splnit snadněji – protože který z amerických politiků může říci, že už jako mladík strávil v zahraničí dva a půl roku? A protože ten čas prožil v Evropě, měl by se Mitt Romney na nynější návštěvu starého kontinentu přímo těšit. 

Přesto už samotný výběr zemí, kam se vydat, představoval rébus. Je překvapivé, ale zároveň pochopitelné, že republikánský vyzyvatel se dnes vyhýbá zemi, kde kdysi onoho dva a půl roku prožil. Přišel totiž jako mormonský misionář do Francie a taková kombinace se Romneymu do jeho předvolební kampaně, kde o konečném úspěchu, či naopak nezdaru rozhodují i zdánlivě podružné okolnosti, vůbec nehodí. 

Zaprvé, někdejší guvernér z Massachusetts a hlavní organizátor zimních olympijských her v Salt Lake City roku 2002 svou náboženskou orientaci sice nijak nepopírá, ale zároveň se snaží nijak na ni neupomínat. Mnoho pravicových voličů, a zvláště ti, kteří se hlásí k evangelikálním církvím, nepokládá mormony za křesťany. Tak proč by je Mitt Romney měl svou cestou do země, kde se před lety snažil šířit svou víru, zbytečně popichovat? Tím spíše, že Francie je v očích mnoha Američanů, a to nejen na pravici, ztělesněním evropských chyb a slabostí. Právě proto letos na jaře, kdy se rozhodovalo o vítězi republikánských primárek, Newt Gingrich na Romneyho jen kvůli jeho francouzštině zaútočil: „V tom je stejný jako ten demokrat John Kerry.“ 

Protože předvolební výlet do Paříže by mohl skončit čistou ztrátou, francouzská položka musela z vyzyvatelova evropského programu pryč. Podobně dopadly úvahy o hlavním městě jiné klíčové země starého kontinentu, Německu. Jeho význam nynější krize eurozóny jen umocnila, ale předvolební štáb republikánů si dokázal velice rychle představit, jak by konkurence využila čtyři roky staré záběry na tehdy ještě prezidentského kandidáta Baracka Obamu, kterého uprostřed Berlína vítalo dvě stě tisíc lidí. A pokud k mediálnímu kalkulu dodáme americkou nevrlost vůči Němcům, kteří se loni jasně distancovali od spoluúčasti na podpoře protikaddáfíovského povstání v Libyi, je jasné, že vedle francouzské musela z Romneyho cestovního plánu pryč i německá položka. 

Když už bylo jasné, kam se při předvolebním zahraničním turné vydat nelze, zbylo zvážit, co je nutné a co přijatelné. První argument platí hlavně o návštěvách Británie a Izraele. Olympijsky podbarvený výlet do Londýna spojený s účastí při zahájení her si však stačil Romney pokazit nešetrnými poznámkami o tom, jak neschopnost bezpečnostní agentury G4S přiměla vládu Davida Camerona povolat do pohotovosti další tisíce vojáků. 

Cesta do Izraele a ujišťování o jeho podpoře patří ve Spojených státech k předvolebním povinnostem vyzyvatelů. Potvrzují tak význam vztahu ke strategickému spojenci na Blízkém východě a zároveň se snaží získat přízeň židovských voličů ve Spojených státech, kteří mají značný vliv například na Floridě, kde hlasování může k výsledku listopadových voleb výrazně přispět. Tato část cesty bude pro Mitta Romneye nejsnazší, protože nynějšího premiéra Bibiho Netanjahua více než třicet let označuje za svého přítele. Ani tady však nelze přehlédnout jistý posun, protože republikánský vyzyvatel si najde čas i na setkání předsedou vlády palestinské samosprávy. 

Středoevropané budou bedlivě naslouchat, co si z úst konkurenta Baracka Obamy počátkem příštího týdne vyslechnou ve Varšavě. Nynější americký prezident řadu stoupenců silné vazby mezi Spojenými státy a Evropou roztrpčil ústupem od rozmístění prvků protiraketové obrany v zájmu vylepšení vztahů s putinovským Ruskem, navíc hodně nešetrně sděleným. Tady však není třeba čekat zásadní převrat. Ať už v lednu 2013 zůstane v Bílém domě Barack Obama, anebo ho vystřídá Mitt Romney, strategický zájem Spojených států se bude od Evropy obracet k Asii a hlavně k Číně. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.