Preparáty pohyb nenahradí, varuje kardiolog Aschermann. Sám holduje orientačnímu běhu
Dnes a denně jsme bombardováni nespočtem reklam na nejrůznější preparáty, které komukoliv zaručují pevné zdraví a skvělou fyzičku. Při troše dobré vůle si tedy naordinujeme přesvědčení, že nějaké debaty o rekreačním sportování můžeme bez výčitek svědomí ignorovat. A co na to lékař?
„To je klasický případ nesmyslu, že bez pohybu by to šlo. Ne, bez pohybu to nejde, když mluvím o nemocných, kteří stonají s onemocněním cév a srdce,“ tvrdí zkušený kardiolog profesor Michael Aschermann.
Při setkáních s nesportujícími pacienty se může opřít nejen o odbornou literaturu, ale má také po ruce bohatou zásobu vlastních zkušeností a prožitků.
Jak sportují lékaři, kteří se věnují nemocem srdce? Profesora Michaela Aschermanna se zeptal Aleš Procházka
„Mám několik sportů, které mě baví, ale číslem jedna je delší dobu orientační běh. Spojí běhání v lese s přemýšlením nad mapou. Navíc je to rodinný sport a jeho sezona se právě otevírá, na to se velmi těším,“ svěřuje se sportující lékař.
Porovnáváme-li zájem těch, s nimiž lékaři přicházejí do kontaktu, o vlastní tělesnou schránku, za poslední roky nastal prý mírný posun k lepšímu.
„Nicméně pořád máme skupinu pacientů, kteří přestože vědí, že hoří, pokračují ve svých neduzích. Kouří, nehýbou se, špatně se stravují,“ posteskne si kardiolog.
Proto v České republice přibývá případů cukrovky, vysokého krevního tlaku a problémů s „nedobrým“ cholesterolem. „Ten se usazuje v cévách a vytváří aterosklerózu, nejčastější onemocnění, která nás všechny hubí,“ říká profesor Michael Aschermann.
„Když už se v mladší generaci stane člověk pacientem, tak spolupracuje lépe. Ještě si třeba vzpomene, že i babička s dědečkem na to stonali, tak snaha ovlivnit vlastní tělo je velká,“ myslí si profesor.
Jsou ovšem také výjimky potvrzující pravidlo. „Mám 93letého pacienta, který je téměř třicet let po chirurgickém zákroku na srdci. A pokaždé, když přijde na kontrolu, přinese pečlivý záznam všech jeho procházek. Tak by to mělo vypadat,“ potvrzuje, že tréninkový deník opravdu nemusí být výsadou špičkových borců prahnoucích po medailích a rekordech.
