Ecce Homo - Martin Luther
Ecce Homo
Je sobota 18. února, v kalendáři je Gizela a u mikrofonu Libor Vykoupil. Před 460 lety zemřel v Eislebenu Martin Luther, německý náboženský reformátor. Ve chvíli jeho smrti bylo již zřejmé, že reformace je dovršena, ačkoliv právě to Luther nikdy nepožadoval. On sám byl zastáncem vymezené reformy stávající církve na základě základních principů upomínajících na křesťanskou tradici. Podle nich neměla být autorita církve nadřazována autoritě Písma svatého, věřící měla ospravedlňovat pouze víra, nikoliv dobré skutky a boží milost neměla nadále sloužit jako objekt kupčení. To všechno byly, jak se ukázalo, pro oficiální učení tehdejší církve principy s ním neslučitelné. Luther však mohl být od počátku stěží nazván kacířem, vždyť jeho požadavky vycházely z prvotní církve a dávaly jasně najevo, že nikoliv Luther, ale církevní autority se od ní odchýlily.
Martin Luther pálí papežskou bulu
Martin Luther přišel na svět r. 1483 v saském městě Eislebenu v rodině důlního podnikatele Hanse Luthera a jeho manželky Margarety. Podle otcova přání se měl stát právníkem, ale rozhodl se vstoupit do řádu augustiniánů, aby se vyrovnal se svými pocity hluboké hříšnosti a strachu před všemohoucím a trestajícím Bohem. Už během svých univerzitních studií v Erfurtu patřil Luther mezi výjimečně nadané žáky, ale současně jej znepokojovala celá řada věcí. Nejvíce mu vadilo pokrytectví, které umožňovalo, aby se neměřilo všem stejně. Spravedlnost a trest nebyly v rukou Božích, ale v rukou církve, která s nimi nakládala velmi svévolně. Přesto byl r. 1507 Luther vysvěcen na kněze a na univerzitě ve Wittenbergu dále studoval teologii, při čemž jako magistr i sám přednášel filozofii a posléze i teologii. V r. 1512 dosáhl doktorátu a získal doživotní biblickou profesuru. Následujícího roku zahájil ve Wittenbergu kazatelskou činnost. Tehdy Luther překonal své pochybnosti a při studiu Písma dospěl k názoru, že milost Boží platí pro každého, kdo ji svou vírou přijme.
To však bylo v rozporu s tehdejší církevní praxí, kdy si i největší hříšník mohl vykoupit cestu do ráje. Otázka odpustků se nakonec pro Luthera stala klíčovou, neboť Boha přece nelze k milosti přinutit, ten ji projevuje nezávisle na lidském úsilí. Předpokladem pro ospravedlnění je pevná víra v Kristovu oběť. Tak se zrodila myšlenka, která podkopala autoritu církve, odhalila mnohá pokrytectví a později způsobila převrat v německé říši i v celé Evropě. Dosud neznámý Luther se rozhodl k radikálnímu činu a dne 31. října 1517 přibil na vrata kostela ve Wittembergu pětadevadesát latinských tezí odsuzujících prodej odpustků. Nezůstalo však jen u tohoto gesta. Kopii tezí Luther poslal mohučskému arcibiskupovi s požadavkem disputace. Teze měly obrovský ohlas. Luther chtěl vyvolat diskusi, nikoliv spor, ale ohlas jeho myšlenek ukázal, jak velké panuje rozhořčení nad nekalými obchody, jež církev provozuje.
Na místo disputace byl Martin Luther obžalován z kacířství, což jej nemělo překvapit, ale překvapilo. Zastala se jej však říšská města a také kníže Fridrich Saský, řečený Moudrý. Právě jeho přímluva u papeže vedla k tomu, že kurie nevystoupila proti Lutherovi radikálněji. Dokonce se domnívala, že jej půjde koupit za kardinálský klobouk. Luther však chtěl něco jiného a jeho hledání pravdy začalo být leckomu obtížné. Místo diskuse se mu znovu dostalo odmítnutí. Nikoliv tedy Luther, ale katolická církev stvořila protestantismus. Odmítala tak dlouho uznat svoje chyby a učinit něco pro jejich nápravu, až ztratila autoritu u mnohých svých věřících. Luther naopak zůstal věren svému přesvědčení a nezviklalo jej nic, ani nesouhlas dřívějších stoupenců, kteří ve svém radikalismu požadovali jeho podporu a nedostali ji. Luther za života nápravy katolické církve nedosáhl. Kdyby tušil, jak náročný si zvolil úkol, možná by zapochyboval. Netušil, a tak je pro nás dodnes symbolem vůle k odporu. Hezký den!
